Střepy na via Gemito (2022)

Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Střepy na via Gemito. Přihlašte se a napište ho.

Nové komentáře (13)

03.05.2024 3 z 5

Lépe než Kareninaka bych to nenapsala.
Pro mě to ale bohužel bylo to první rande a s velkou pravděpodobností už druhá schůzka neproběhne. Mám radost, že už jsem to dočetla.

01.02.2024 2 z 5

lucisa.n

“Mimí vzpomíná na své dětství. Na jednotlivé čtvrti Neapole, bydlení, ale také na rodinné příslušníky. Hodnou a pracovitou matku Rusiné, ale také sebestředného autoritativního otce Federího, kterému nebylo nic dobré, vlastně jen on sám, protože on přeci ví a umí vše nejlíp. Jedná se o sondu do italské rodiny, částečně založenou na skutečných událostech.

Zcela určitě jsem se do této štafety přihlásila poté, co jsem u jedné knihomolky viděla velmi nadšenou recenzi. Čekala jsem tedy i já nadšení, ale to se bohužel vůbec nedostavilo. U této knihy mohu s jistotou říct, že mi opravdu nesedla. Nemohla jsem se začíst, autorův styl psaní je velmi zvláštní, zabíhavý, dlouhé popisy, málo přímé řeči, spousta italských jmen - ulic, absence kapitol. Věnuje se hlavně rodinným vztahům, ale také popisu italské Neapole a umění. Rodinné vztahy OK, to mám ráda. Život s téměř diktátorským otcem nebyl nic moc, spíš k pláči. Musela jsem jen kroutit hlavou a Federího proklínat. Popisu Neapole tam bylo až moc, popis jednotlivých ulic a domů mi nic moc neříkal. A umění? Tomu nerozumím vůbec, a že ho tam bylo. A to je vlastně všechno. Kniha neustále omílala to samé dokola. To, že Federí je, jaký je, jsme pochopili už z prvních pár stránek. A vlastně takový byl celý svůj život, žádná změna. Oceňuji biografické prvky, lituji všechny, kdo toto museli zažít, ale zároveň si myslím, že se vše dalo napsat s polovinou obsahu. Takto to působilo velmi zdlouhavě a nezáživně. Za mě bohužel doporučit nemohu.

12.04.2023 4 z 5

kaja77

Velmi plastický obrázek poválečné Itálie, vzpomínky na otce, matku a dětství v Neapoli. Povaha pana otce byla naprosto nesnesitelná a vůbec se nedivím autorovi, že má i na stará kolena z papá trauma, ale jaksi nevybočuje ani o milimetr z celkového obrazu, který mám z ostatních knih italských autorů (Příběh spořádané rodiny R. Ventrella, Geniální přítelkyně E. Ferrante) domácí násilí, hádky, no prostě italská domácnost jak podle šablony. Podle mého názoru náročnější čtení a to hlavně z důvodů autorova složitého slohu, věty košaté a předlouhé, odbočky a návraty zpět... no není to románek na dovču k vodě.