Stříbrný vítr přehled
Fráňa Šrámek
Vy všichni, kteří máte své první lásky postupem času odváté, otevřete a čtěte tuto knihu - možná se v postavách poznáte. Národní knihovna sv. 65, vydání 14.
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Stříbrný vítr. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (56)
Kniha se mi v životě dostala do rukou již opakovaně. Nyní v době, kdy jsem se vrátila, po 50 letech , do rodného města mohu porovnávat pocity, kdy jako mladá studentka jsem chtěla roztáhnout křídla a vyletět co nejvíc do toho velkého, úžasného světa, který mi má co nabídnout. A nyní chodím rodným městem, vzpomínky na mladí naskakují jak ve filmu a já stojím u splavu a vidím Jeníka Ratkina....a říkám si u řeky sama pro sebe:"....jo děvče, kdepak jsi...včerejší a pošetilé"...Za mě ...Kniha čtena v mládí vám způsobí v duši zmatek, čtena v době, kdy se vrátíte do rodného města a bilancujete...tak to vám přivodí ještě větší depku, než v mládí. Ale asi stojí ta to číst...
Související novinky (1)
3 000 eknih zdarma ke stažení
08.10.2023
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Stříbrný vítr v seznamech
| v Právě čtených | 8x |
| v Přečtených | 646x |
| ve Čtenářské výzvě | 34x |
| v Doporučených | 15x |
| v Knihotéce | 294x |
| v Chystám se číst | 90x |
| v Chci si koupit | 7x |
| v dalších seznamech | 1x |
Autorovy další knížky
| 1985 |  Stříbrný vítr |
| 1911 | Modrý a rudý |
| 1967 | Splav |
| 2006 | Měsíc nad řekou |
| 1990 |  Proč nejsem komunistou |
Šrámek mi hovorí z duše. Zastaralým jazykom, rozvláčnosťou, skoro neprípustnou v súčasnej dobe a citovosťou chvíľami až upotenou, je to čítanie pre romantické duše mimo tempa dnešných dní. Chvíľami to bolo príliš precítené už aj na mňa, a to už je čo povedať, a možno som aj ja predsalen vekom scyničtel, ale napriek tomu ma dokázala zasiahnuť jemnosť, krehkosť, senzitívnosť a snivosť jeho textu a hrdinov, ktorí s tou pravou mladou básnivou náturou túžia po romantike, tušiac, čo je v živote hodnotné, ešte predtým, než ich ten istý život otupí a zomelie a oni zrejme zistia, že hodnotné je niečo iné. To je na volaní strieborného vetra najpálčivejšie - keď ho človek cíti, preniká celou jeho bytosťou túžba... po živote - nevediac celkom ešte, čo všetko je jeho náplňou, ale mysliac si, že vie, ako inak by to mohlo byť, keď tak intenzívne cíti..? - a keď už je to za nami a cítime ten smútok, že k nám už neprehovára, strieborný vietor sa stratil v šedej všednote dní, smútime za mladosťou a jej zmätkami, prchavými pocitmi a nejasnými túžbami, ale o nevinnosť už sme prišli a tie stratené autentické chvíle už nikdy naplno neprecítime - a ani si nie sme istí, či by sme vlastne chceli... Zostať môže len tá túžba po naplnení, oslobodení, novom začiatku... po voňavých diaľkach za horizontom. Autor o tom hovorí s úprimnosťou a otvorenosťou, ktorá v jeho dobe veľmi silnej malomeštiackej morálky a poriadku mohla byť až poburujúca. Inak sú tam pasáže, ktoré sú nesmierne silné aj po sto rokoch, ale aj také, ktoré museli pôsobiť naivne hádam už aj vtedy... Hoci časť textu už dnes pôsobí ako historický dokument, sú tam stále burcujúce úseky a vyjavené pravdy snáď nestratia na aktuálnosti nikdy, kým človek bude človekom...