Svatý Augustin – Promluvy o modlitbě Páně přehled

25.04.2022

tuhle knihu jsem musela číst ze studijních důvodů a čekala jsem vopruz. Výsledek mě mile překvapil, kniha mě moc bavila, přestože šlo o studium.

06.04.2022

„Máte nepřátele – však kdo zde na zemi nějakého nepřítele nemá? Myslete na sebe – a milujte je! Ani zavilý nepřítel ti nebude schopen ublížit více, než si uškodíš ty sám, pokud jej nemiluješ. On může poškodit tvůj dům, ublížit tvým zvířatům, tvé rodině, otroku, služce, tvému dítěti, manželce, anebo přinejhorším tvému tělu, na němž se může dopustit násilí. Může ale ublížit tolik, nakolik ji můžeš poškodit ty? Vynasnažte se o takovou dokonalost, drazí, vyzývám vás! (...) Budete-li to považovat za nemožné, nikdy je milovat nebudete. Nejprve uvěřte, že to možné je, a modlete se, aby se ve vás stala boží vůle. (tvůj nepřítel) je to, co ty. Máš duši, duši má i on; máš tělo, tělo má i on. Je to, co ty – považuj jej za svého bratra. Na počátku byli našimi prarodiči Adam a Eva. Adam je náš otec, Eva matka. Jsme proto bratři.“

Rozbor jednotlivých proseb v modlitbě Páně mám ještě v relativně čerstvé paměti, ze svého nedávného studia Katechismu. A protože Katechismus hodně používá Augustinovy myšlenky, bylo mi všechno hodně povědomé. Ale to neznamená, že pro mě nebylo užitečné jeho kázáním naslouchat, jednak že je opakování matka moudrosti, a pak také pro tu radost se nechat oslovovat (ano, měl jsem pocit, že Augustin mluví přímo ke mně! :-) a zasahovat jeho nadšením a nakažlivým zápalem pro Boží slovo – dvě výstižné ukázky jsem si neodpustil dát i sem. :-)
Naopak nové pro mě bylo mnohé z informací, které jsem si přečetl v eseji docenta Vopřady o modlitbě Páně v církvích patristické doby – mezi spoustou zajímavých věcí mě nejvíc zaujalo, že Otčenáš byl pro dosud nepokřtěné věřící tajným učením (bohoslužby nebyly přístupné všem a katechumeni někdy v půlce mše museli opustit kostel), že se s jeho zněním seznámili až krátce před křtem - to je velký rozdíl proti současnému stavu, kdy je modlitba Otčenáše často tím jediným, co lidé mimo církev z liturgie znají.

„Nám Kristus praví: jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra, ale trám ve svém oku nepozoruješ? Jak mohl z třísky vyrůst trám? Protože jsme ji hned nevytáhli. Protože jsi nechal slunce tolikrát vzejít a zapadnout nad svým hněvem, nechals ji zestárnout; hromadil jsi zlá podezření, kterými jsi třísku zaléval, a tíms ji živil, až nasákla tak, že jsi z ní učinil trám. Aspoň se zachvěj, když slyšíš: Každý, kdo nenávidí svého bratra, je vrah. Nevytasil jsi meč, nezasadil jsi žádnou ránu do masa, neprobodl jsi jeho tělo žádným výpadem, to jen ve svém srdci živíš nenávist - a před Božíma očima jsi považován za vraha a shledán vinným.“