Tajné dějiny Evropy 1 přehled

04.02.2023

Nejprve musím předeslat, že zde došlo, zjevně omylem, ke spojení dvou různých děl stejného autora - útlé, leč samostatné knihy Tajné dějiny Evropy z roku 1996, k níž se bude vztahovat můj další komentář, a třísvazkového vydání stejného názvu, které je možná rozšířením a doplněním původního textu, ale rozhodně se nejedná o identické dílo, už jenom dle rozsahu, který je násobně větší (toto vydání nemám k dispozici, takže nemohu posoudit nakolik zahrnuje kapitoly z původního textu a nakolik se jedná o nový, nezávislý výtvor).
V každém případě moje kniha je skvělý, byť stručný, souhrn esoterních spirituálních učení a s nimi spojených osobností a společností od Atlantidy, přes Egypt, Řecko, středověk až po renesanci a novověk do II. světové války. Text s ohledem na svůj poměrně malý rozsah nejde samozřejmě nijak zvlášť do hloubky a nelze od něj očekávat "tajné", jinde nezveřejněné zasvěcenecké informace. Proto se domnívám, že paradoxně nejslabším aspektem knihy je její název, jenž neodpovídá obsahu a přitahuje senzacechtivé čtenáře, kteří pak nenalézají, co očekávali, a odcházejí rozčarovaní. Přitom se jedná podle mne o velmi vyváženou historii evropské esoteriky s až překvapivě malým podílem nepodložených spekulací (ačkoliv se jim autor tak úplně nevyhnul, stejně jako drobným chybám, leč v míře zcela přijatelné a pochopitelné).
Osobně tedy knihu doporučuji každému, kdo hledá vcelku solidní a čtivý přehled směrů a osobností evropského spiritualního proudu doplněný řadou barevných i černobílých ilustrací a fotografií, zejména k osvěžení paměti a jako inspiraci pro další, hlubší studium.

29.04.2022

To je souhrnný komentář k celé sérii, protože nemá valného smyslu rozepisovat se ke každému z dílu zvlášť.
Název cyklu evokuje představu, že jde o jakési alternativní dějiny a sugeruje představu odhalení skrytých hybatelů našich dějin. Nelze popřít, že na běh dějin měly občas vliv osobnosti a události, které jsou z pohledu dnešní historiografie na okraji zájmu, ale, upřímně řečeno, tak tomu bylo při popisu historie vždy. Každá epocha se vyznačuje jiným porozuměním těm předchozím a jejich rozdílnými intepretacemi.
Přesto se nedomnívám, že Vurmovo dílo nějak významně přispívá k alternativnímu výkladu historie. Řekl bych, že jde spíše o doplněk postihující věci, na které se ve velkých monografiích nedostalo.
Ne že by to bylo nezajímavé, ale je to spíše takové panoptikum kuriozit, tu s menší, tu s větší vahou na běh dějin. U pro mne zásadních témat, jako jsou templáři, zednáři, ilumináti nebo Francouzská revoluce jde o povrchní popisy, které rozhodně nemohou uspokojit touhu dozvědět se něco více.
Nebo že by to bylo důsledkem toho, že to jsou věci tajné a tudíž opravdu neproniknutelné? To asi ne.
Je to místy zajímavé a spíše lehké čtení s bohatým, ale občas bezobsažným, obrazovým doprovodem. Jako úvod to tematiky to určitě může splnit svoji roli, ale více od toho nelze čekat.