Tak se panstvo baví přehled
Zsigmond Móricz
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/39857/tak-se-panstvo-bavi.jpg
4
3
3
Na tragickém příběhu šlechtického statkáře zpodobnil maďarský kritický realista zákonitý osud drobné maďarské zemanské šlechty ze sklonku století, třídy, která setrvává na své šlechtické pýše, mravech a zábavách a přitom v souboji s vesnickým velkokapitálem beznadějně chudne a je postupně likvidována.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Tak se panstvo baví. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (2)
Zsigmond Móricz (1879 - 1942) patřil ve své době k nejpopulárnějším a nejlepším maďarským spisovatelům. Jedním z vrcholů jeho tvorby je román Tak se panstvo baví (Úri muri, 1928), kritická bilance života zchudlé maďarské venkovské šlechty na konci 19. století. Děj se odehrává během několika dní v roce uherského milénia 1896 v oblasti úrodné Velké dunajské nížiny. Na svých statcích se páni skutečně uměli bavit, a tak je román plný pitek, hodování, žertů na úkor venkovanů, cikánů i přátel, povolných děvčat. Ale hlavní postava románu, Zoltán Szakhmáry, je postava tragická, jak se nakonec ukáže, a tak do děje, zpočátku frivolního a plného vtipných historek, čím dál více zaznívají spodní temné tóny.
Móricz má daleko do zdlouhavé realistické popisnosti, děj pádí v rytmu nočních sešlostí, je tu plno dialogů, krátkých poetických popisů přírody a venkova i úvah o životě a Maďarech. "Co je to vůbec ta maďarská svoboda? To, že je pánem každý. Každý je pánem v té naší malé zemičce." Nebo o manželství: "...manželství je takový záhadný kotel, v němž se dusí a vaří životy; v každém životě zrají tužby a sny jako v přikrytém hnojišti."
Zoltán na svém statku ukrývá milenku Roziku, bývalou sezonní dělnici, ale ta od něj uteče okouzlena vidinou sladkého života ve městě, kterou jí namluví obchodní cestující s knihami Lekenczey. Ten je prototypem již zchudlého bývalého statkáře, který zcela prohýřil rodinný majetek. Rozika uteče ve chvíli, kdy na Zoltánův statek přijíždí jeho manželka Ester, která má podezření, že si tu manžel drží holku.
V mistrné zkratce nám autor předvádí úpadek maďarské šlechty, která ví, že nadchází konec blahobytu a že nastupuje doba bezohledných, ale racionálních velkokapitalistů, a tak se baví, podobně jako zadlužený Zoltán, který však uprostřed hýření dospívá k uvědomění tragiky svého osudu. "A protože co je to vlastně život? Protože proč vlastně člověk žije? Kdo nepocítí čas od času, že je to všechno jen sprostá hra..."
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Tak se panstvo baví v seznamech
| v Přečtených | 2x |
| ve Čtenářské výzvě | 1x |
| v Mé knihovně | 5x |
| v Chystám se číst | 3x |
| v Chci si koupit | 3x |
Autorovy další knížky
| 1980 |  Motýlek |
| 1974 |  Pan Bovary |
| 1979 | Čarovná zahrada |
| 1936 |  Buď dobrý až do smrti |
| 1984 | Veliký kníže |
Divně utvářený román – až tak kolem půlky začíná vysvítat, že tu někdo bude opravdu hlavním hrdinou. Do té doby jsou to samé anekdoty, krajinomalba pravé maďarské pusty, rozpustilé hýření břichatých pánů (zvláště pak na odlehlých dvorcích daleko od manželek) a do toho pár vážněji míněných úvah o maďarském duchu a o možnostech hospodářské organizace. Zaostřeno na taktak se ekonomicky držící džentry v roce maďarského Milénia (tedy letopočet 1895) a její dosud zpola feudální vládu nad zemědělským dělnictvem a dalšími párii. Vydáno 1928, řadí se to do dobového sociografického proudu maďarské prózy. Pro mě je ten proud zajímavý, protože se popisuje výrazně jiná společnost, než jakou známe z naší historie. Jde o menší a osamocený národ, který se ne zcela neúspěšně popral s Habsburky a v druhé polovině 19. století byl politicky na koni; vyplynulo z toho docela jiné společenské rozvržení a jiné východisko do století následujícího.
Příběh Zoltána Szakhmáryho opravdu na celý román nevydá, i když by to v náčrtu mohl být sourozenec jak Valentina Abádyho, tak Ladislava Gyeröffyho, propracovanějších hrdinů z Bánffyho románu Byli jste sečteni. Promýšlení lepšího hospodářského řádu, povznesenost a romaneskní vznětlivost až do zničení sebe sama (dokonce i to ironické recitování lidovek při hře na housle!), všechno to bylo asi v těch dobách nějak literárně ve vzduchu, a možná i na hraně klišé. Byla by tu i nevtíravá sociální kritika, takže do českých normalizačních let (vydání překladu 1973) to byl titul únosný, autora rovněž nezávadného. Ale nedá se řešit všechno najednou a dnešní citlivé čtení by se samozřejmě mohlo zaměřit na pochybnou roli žen – testem, zda tu aspoň dvě ženy někdy řeší něco jiného než muže, by román zajisté neprošel. Szakhmáryho malá plebejská milenka Rozika se oproti jeho jakžtakž bohatému nitru ukazuje být ilustrací jediného životního principu, úlohou manželky Ester je hrdě a hystericky běsnit. Ale těžko říct, jaké jiné úlohy ženám v oné společnosti zbývaly, a přiznává se tu výslovně: dobře postavený Maďar chce do domácnosti spoutanou bohyni na chlubení, v jedné osobě dámu velkého světa, milenku i služku, a chůvu pochopitelně též. Děti jsou už vůbec v románu, takřka stoletém, jen rekvizitou, vůbec ne tématem.
Ve 21. století si holt jak s Maďary, tak se sebou musíme poradit opět sami.
Ve čtení překladu jsem na nejednom místě zadrhnul a nerozuměl (tak nějak na jazykově-kulturní úrovni), co se chce říct. Bezprostředně poté jsem četl od téhož autora "Buď dobrý až do smrti" v podání o generaci mladší překladatelky, a tento překlad byl pocitově mnohem hladší. Adekvátnost ani jednoho z překladů jsem ovšem proti originálu nestudoval.