Talent pána Ripleyho přehled

14.02.2024

Film s Damonom a Lawom bol lepší. Oveľa, oveľa lepší. Vlastne to bol jeden z najmrazivejších trilerov 90. rokov (jeho jediná chyba je, že scenárista vymyslel postavu v podaní herečky Cate Blanchettovej, ktorá v knihe ak sa nemýlim vôbec nebola a pre potreby filmu je úplne zbytočná). Samozrejme, bez knihy by nebol film, ale proste toto je (pomerne vzácny, nie však EXTRÉMNE vzácny) prípad, kedy filmové spracovanie predbehlo literárnu predlohu (verziu s Delonom som nevidel a ani sa mi do nej pravdupovediac nechce, „správny“ Ripley je podľa mňa utiahnutý chameleón a nie taliansky gigolo so spanilým pohľadom). Námet je nechutne mrazivý. Scény, v ktorých sa ukáže Tomova zvrátená povaha, sú drsné nie ani tak fyzicky, ako skôr psychicky. Problém je, že je ich málo a zvyšok knihy je vcelku nudný, vrátane rozjazdu, ktorý je príliš pomalý a záveru, kedy už pravdupovediac tak úplne neviete, či by náhodou nebolo lepšie ukončiť to o dve desiatky strán skôr. Takisto európska výprava 50. rokov 20. storočia vehementnejším spôsobom vynikne v Minghellaovom filme vďaka geniálnej výprave, hudbe a kamere. Fascinovalo ma premýšľať, či by sa čosi také mohlo odohrať dajme tomu v r. 2024 a dospel som k záveru, že možno, ale nechcel by som to vidieť. Ako na knihe, tak na filme je totiž pôvabná práve „dávna“ doba, v akej sa dej odohráva. Doba, kde ak ste s niekým chceli zostať v kontakte, museli ste mu na písacom stroji, prípadne rukou, napísať list, následne X dní čakať, kým príde adresátovi a následne X dní vyčkávať na jeho odpoveď. Ak ste mu chceli zavolať, tak ste museli vedieť číslo na jeho pevnú linku a spoliehať sa na to, že práve vtedy bude doma. Kniha (aj film) z tohto skvele ťažia, hoc pri knihe bola naivita na môj vkus predsa len trochu prisilná (zas 50. roky nie sú predsa pravek, aby expertízou nebolo možné zistiť, či sú škvrny v člne ľudská krv, alebo majú iný pôvod).

01.01.2024

Filmová podoba je v tomto případě pro mnoho lidí snesitelnější a stravitelnější než knižní předloha. Ta je velmi dobrou psychologickou detektivkou, v níž se toho ale mnohdy mnoho neděje právě na úkor psychologie postav, která je hodně propracovaná a zejména vnitřní svět psychopata je hodně zajímavý. Čtenář nicméně musí přijmout určitou autorčinu premisu a počítat s dobovou naivitou, neboť hlavní postava má mnohdy víc štěstí než rozumu a je pravda, že někdy jsou její vysvětlení tak přitažená za vlasy, že už není možné, aby je někdo neprohlédl. Knize také chybí jakákoli atmosféra, protože to, že se většina děje odehrává v Římě, se vůbec nepozná, neboť nějaká pohoda tohoto velkoměsta na čtenáře ani jednou nedolehne, na druhou stranu se nerozprostírá žádná velká temnota. Naznačovaná homosexualita Toma Ripleyho není nikterak zásadní, je ale nutné ocenit, jak decentně s ní autorka pracuje a pro vyznění knihy není nikterak důležitá. Autorka dobře věděla, že pokud se chce soustředit na psychologii, nesmí román příliš zalidnit, což se jí povedlo a de facto jedinou postavou je právě Tom Ripley, jemuž se věnuje nejdůsledněji a každý jeho myšlenkový pochod zachycuje, což je moc fajn. Pozitivem budiž i to, že se ho nesnaží nikterak vyviňovat ani obhajovat a jen nabídne vhled do jeho zvrácených myšlenkových pochodů a nechává čtenáře udělat si úsudek o tom, zda lze někomu takovému fandit, nebo ne. Je pravda, že první polovina je lepší než ta druhá, v níž se autorka začne opakovat a nikam se moc neposouvá a mnohdy se zdá, že jen natahuje délku knížky na požadovaný rozsah. Nebýt toho, byl by asi The Talented Mr. Ripley mnohem lepší knihou a zanechal by silnější dojem, který je nicméně přes všechny chyby stále pozitivní. 70 %