Tara - Teriérka, která obeplula svět přehled
Rosemary Forrester , Robert Forrester
Vydejte se s manželskou dvojicí dobrodruhů na plavbu kolem světa, na které je provází věrná jachta Deusa a posádka skládající se z jediného neuvěřitelného námořnického psa. Dozvíte se, co dělat, když vám pes spadne přes palubu, nebo jak na poslední chvíli odvrátit ztroskotání. Při svých úžasných a místy trochu děsivých dobrodružství se Robert s Rosemary (a Tarou) setkávají nejen s tsunami, moderním pirátstvím a zkorumpovanými celníky, ale i se spoustou nových přátel.... celý text
Cestopisy a místopisy Příroda, zvířata
Vydáno: 2018 , Mladá frontaOriginální název:
Tara: The Terrier Who Sailed Around The World, 2016
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Tara - Teriérka, která obeplula svět. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (4)
Skvělý cestopis manželů s Jack Russellem terierérem Tarou. V průběhu jejich dlouhé cesty z Jižní Ameriky přes Austrálii, Indonésii až do jižní Afriky se seznamujeme se spoustou navštívených ostrovů, kde zakotvují. Vždy se dozvíme spoustu informací a zajímavostí o místních zvyklostí a kultuře. Cestovat s pejskem na palubě způsobovalo hodně krát komplikace, ale jinak, si myslím, že Tara měla skvělý život, který si užila až do konce.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Tara - Teriérka, která obeplula svět v seznamech
v Přečtených | 15x |
v Knihotéce | 35x |
v Chystám se číst | 8x |
Snažila jsem se v jedné maličké městské knihovně najít cestopis, který by se dal číst, a vylovila jsem z poličky cosi, co slibovalo povídání o (hlavně) pacifických ostrovech – a čtvernožci.
Jenže ve skutečnosti nejde ani tak o cestopis jako o vzpomínky dvou nepřiměřeně bohatých staříků na jejich pejska a jachtu. Za první třetinou knížky jsem se smířila s tím, že podobu míst, kudy se manželé Forresterovi s Tarou plaví, si musím najít v Google Mapách, a pak už to šlo. :) O mnohých ostrovech se totiž dočteme pouze, 1. kde se Tara vyvenčila a kolik slepic při tom chytila, 2. kterou chorobu si tam jeden ze staříků kurýroval, nebo 3. kterou část jachty bylo třeba opravit.
Na druhou stranu občas dostaneme, jakoby mimochodem, nějakou extrémně zajímavou informaci: o vegetariánském festivalu na thajském ostrově Phouket, kde si místní propichují tváře nejbizarnějšími naostřenými předměty (třeba trsem banánů); o buddhistické víře, že nezvedení mniši se převtělují do psů; nebo o Čagoských ostrovech v Indickém oceánu, odkud Američané u příležitosti vybudování vojenské základny v 70. letech vyhnali tamní národ Îlois, načež všechna zvířata včetně oslů nechali zplynovat. (Autorka knížky osobně mluvila s člověkem pověřeným „likvidací“ němých tváří.) Svým nesystematickým způsobem se čtenář dozví hodně i o plavbě na jachtě, která s sebou nese řadu strastí.
A také je ta knížka mile britská. Manželé Forresterovi jsou původem farmáři z Rhodesie, kteří část života strávili v Brazílii, část v Mosambiku a zbytek ve vodách Jižní polokoule. Opravdoví světoobčané, vybavení zvídavostí a nadměrnou tolerancí ke všem kulturám – i přesto, co se v jejich otčině dělo bělochům nebo čemu se svým psem čelili v muslimských zemích. Oceňuji i poměrně humánní vztah ke zvířatům, tedy kromě ulovených ryb, jimž autorka zalévá žábry levným rumem, případně je nechává dotrhat k smrti psem, zatím co se ryba dusí.
Vlastně vůbec nelituji, že jsem „Taru“ přečetla. Nakladatelství ji dokonce vybavilo rejstříkem a dostalo se jí skvělého překladu Barbory Růžičkové, vládnoucí bohatou slovní zásobou. 3,5*