Ten, který bude přehled

10.08.2020

Knihu jsem začal číst s představou, že si udělám ucelenější představu o době obrození. Tu ale nabídne spíš autorova vědecká činnost (především Znamení zrodu). Zde jde naopak o střípky, a člověk, když se zajímá, musí dohledávat a dohledávat.
Což je na druhou stranu taky zajímavý zážitek a jsem rád, že jsem tetralogii navzdory rozsahu dočetl. Líbí se mi, že autor píše v ich formě, a dává si záležet, aby se držel dobových konvencí v jazyce a dobových reáliích. Tedy, ne že by psal faktografii, ale pokud nějaká postava operuje s nějakým předmětem nebo třeba pořekladlem, jsem ochoten věřit, že to bylo v dané době možné. Nejednou jsem byl překvapen.
Přesto si říkám, že to bylo naráz přece jen poněkud příliš slov...

03.08.2020

O tom, že Vladimír Macura byl skvělý literární teoretik a překladatel z estonštiny, jsem věděl. Taky jsem věděl, že byl celoživotně plně pohroužen do doby národního obrození a že ho zajímaly vždycky symboly a znaky, že dovedl pronikavě promýšlet i přemýšlet, často provokativně a to tak, že se člověk musel vždycky zastavit a říct si: No je to drzost, ale nemá vlastně pravdu? Nutilo mě to vždycky brát vážně, protože to říká chytrý a vzdělaný člověk.
Jeho beletristické dílo stojí evidentně v naprostém pozadí (až zapomenutí) jeho odborné a esejistické práce. A přitom si myslím, že i kdyby naopak napsal "jenom" tuto tetralogii, je to klenot české literatury a má své místo trvale zajištěno.
Chytré, pronikavé, plné inteligentního humoru postaveného na absurditě a různě pootočených pohledech na věc. Je to kniha, která nabízí ALTERNATIVU k pohledu na národní obrození, na dobu, kdy šlo o národní sebeurčení. Dokonce bych řekl, že svým způsobem rozvíjí Jiráska, že jde dál a dává mu novou vrstvu. Tam, kde Jirásek zůstává u pozitivní osvěty, Macura se nebojí sáhnout sběračkou na dno a prohrábnout i ty, kaly a usazeniny, které tam jsou - aby se nepřipálily. Za typickou macurovskou provokaci považuji například úvahu hlavního hrdiny Johanna (Jana) Manna o tom, jak je možné, že Češi se zamilovali do té písně Kde domov můj, kterou všude po hostincích zpívají - copak si nevšimli, že Tyl to myslel celé jako ironii? Vždyť "a to je ta krásná země, zemský ráj to napohled" zpívá SLEPÝ houslista! Češi, vždyť je to myšleno jako vtip! Naprosto souhlasím.
Za vynikající považuji zcela kompaktní propojení všech čtyř nezávislých románů/novel. Ať už časově, dějově i skrze postavy. Každá je jiná, drží i jiný žánr, přesto všechny dohromady představuji velmi plastický obraz doby, ve které Macura skutečně "žil" - je až neuvěřitelné, do jakých podrobností jde, a to ne jen v popisech a reáliích, ale zejména v psychologii. Informátor, Komandant, Guvernantka a Medicus jsou intelektuální čtenářský zážitek nejvyšší možné úrovně, podle mě. (Komandant mi přišel mírně slabší, než ostatní, ale celek to neoslabilo.) Jistě je možné tyto části část samostatně, ale tady myslím, že je to ohromující v té komplexnosti. Vřele všem doporučuju a nebojte se, není to žádné vlastivědné poučování! Jsou to plnokrevné příběhy plné humoru a absurdity, které Vás donutí se zamyslet nad Čechy jako takovými.