Teorie lexikální sémantiky přehled
Dirk Geeraerts
Geeraertsova kniha nabízí vyčerpávající přehled hlavních tradic lingvistického bádání o významu slov od poloviny devatenáctého století do současnosti. Představuje nejdůležitější myšlenky, klíčové práce a dominantní postavy pěti lingvistických směrů: historicko-filologické sémantiky, strukturalistické sémantiky, generativní sémantiky, neostrukturalistické sémantiky a kognitivní sémantiky, přičemž si všímá především teoretických a metodologických vztahů mezi těmito přístupy. Kromě hlavních teoretických proudů lexikální sémantiky věnuje pozornost i „proudům spodním“, které utvářely její vývoj. Kniha vychází v překladu Aleše Klégra.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Teorie lexikální sémantiky. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (1)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Teorie lexikální sémantiky v seznamech
v Přečtených | 1x |
v Knihotéce | 1x |
v Chci si koupit | 1x |
Působivý přehled vývoje teorie lexikální sémantiky, který je sice štědrý na informace, čtenáři je však neposkytuje zadarmo. Autor rozděluje historii oboru na pět období. Nezůstává ale u jejich pouhého výčtu a chronologického uspořádání, nýbrž vytyčuje problémové okruhy, které určovaly, určují a budou určovat vývoj nauk o slovním významu. Jedná se např. o otázku, zda jazyk představuje svébytný systém, nebo je třeba zkoumat ho ze širší perspektivy. Je tedy znalost významu znalostí výlučně lingvistickou, nebo jsou při jejím utváření při díle i tzv. encyklopedické znalosti (extralingvistické znalosti o věcech, faktech a událostech našeho světa)? Získávají slova své významy čistě jen základě vztahů k jiným lexikálním jednotkám, nebo jsou významy záležitostí psychologie? Můžeme se při bádání o slovních významech, jejich struktuře a proměnách v čase posunout bez zohlednění úlohy konkrétních mluvčích, produkujících konkrétní promluvy? Případní čtenáři ocení i pasáže věnované generalizaci, specifikaci, metafoře a metonymii, které ostatně bezděky rozvíjejí (nejen) rané lingvistické intuice klasického filologa Nietzscheho a dokládají jejich relevanci. Geeraerts odkazuje i k Wittgensteinovi (tentokrát výslovně a záměrně) a zohledňuje jeho pojetí rodinných podobností, které ovlivnilo významně lingvistický přístup k problému slovního významu a zpřístupnilo jazyk z nových, širších perspektiv. Předmětnou knihu lze chápat i jako představení kognitivní lingvistiky, nástin jejích budoucích badatelských možností a vytyčení styčných bodů s ostatními přístupy (historicko-filologickou sémantikou anebo kupř. korpusovou lingvistikou).