Teorie mateřství přehled

23.08.2024

Pro mě trochu zbytečná kniha, pardon. Mám dojem, že autorka se prostě musela vypsat z toho, že se po porodu prvního dítěte nechala ovlivnit zdrav. personálem v porodnici a hlavně pak svými blízkými, jak o své dítě ne/má pečovat, načež objevila Ameriku - kontaktní rodičovství. A musí tak světu sdělit, že není dobré nechat dítě vyplakat (to fakt ještě někdo dnes dělá..?) a že existuje možnost společného spaní a náhrada kočárků šátky/nosítky. A že existuje ambulantní porod. A tak dál... Asi jsem pod vlivem své bubliny, ale tyhle věci jsem znala dlouho před tím, než jsem se sama stala matkou. Další věc, kvůli které zejména dávám tak nízké hodnocení, jsou autorčiny fabulace. Možná kdyby s knihou počkala, až bude mít víc než jedno dítě, "hovořila" by jinak. Ač jsem sama příznivkyní nošení, znám kolem sebe X případů, kdy dítě nosit nechtělo (třeba už druhé a další, takže špatným úvazem to asi nebylo) a bylo radši v kočárku. Nebo autorčina sebejistota ohledně příčiny SIDS? To je až trochu k pousmání. Přitom by stačilo podat to čistě jako názor. Spoustu osobních zkušeností s jedním dítětem vydává za všeobecné pravdy. Ale chápu, že málo informovaným prvorodičkám kniha může v něčem otevřít oči.

22.03.2022

(SPOILER) Jsem prvorodička v očekávání, takže si na všechny radosti a strasti spojené s mateřstvím teprve přicházím a ještě přicházet budu. Mám ale dojem, že tahle kniha je z velké části plná pravdy. Příroda to pro maminky a jejich děťátka nepochybně dobře vymyslela, opatřila je všemi potřebnými instinkty, pudy a mechanismy, takže už nezbývá nic jiného, než jim citlivě naslouchat a řídit se jimi, což je v dnešní uspěchané době protkané vlivem médií a sociálních sítí nepochybně obtížné. Obzvláště oceňuji autorčino zamyšlení nad tím, jakou roli v životě miminka hraje pláč a jak důležité je zajistit miminku pocit blízkosti a bezpečí (např. šátkováním, spinkáním v hnízdečku v posteli).
Co se mi na knize nelíbilo, byla absence vědeckých podkladů pro některé autorčiny závěry (např. souvislost SIDS/ADHD a pláče/deprivace miminka). Je důležité mít na paměti, že tyto závěry jsou pouze teoriemi či neotestovanými hypotézami založenými na autorčiných přesvědčeních či osobních zkušenostech, chybí jim zasazení v širším odborném kontextu a působí až příliš jednoznačně a radikálně. Knize by také prospělo zestručnění, některé pasáže byly až příliš rozvleklé, myšlenky se v nich zbytečně cyklicky opakovaly. V závěru knihy jsem bohužel měla pocit, že už se jedná spíše o jakési lamentování nad tím, co vše je s dnešní společností z hlediska výchovy miminek špatně.
Z těchto důvodů ve mně kniha zanechala spíše rozporuplné dojmy, ale jedno se jí upřít nedá - hlavní myšlenka textu může být pro řadu maminek (a obzvláště prvorodiček) velmi nosná. Maminky, dělejte zkrátka to, co cítíte, že vašemu miminku i vám prospívá. V první řadě se řiďte svými instinkty a zkušenostmi, teprve poté nevyžádanými radami širšího okolí. Seznamte se se svým miminkem důkladně, vylaďte se na něj a vše půjde tak, jak má.