Testamenty přehled
Jaromír Hořec
Sbírka autentické poezie Jaromíra Hořce Testamenty, svědectví o nelidskosti v tomto století, je svým způsobem unikátní. Obsazuje mj. úryvky z dokumentů, protokolů, korespondence, projevů, zpráv, deníků a posledních vzkazů před popravou. Autor, jak sám říká, je nebeletrizoval. Různě však upravoval, aby se tím vyluhovala podstata sdělení.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Testamenty. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (1)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Ocenění knihy (1)
2000 -
Cena Egona Erwina Kische
(prémie)
Kniha Testamenty v seznamech
| v Přečtených | 2x |
| ve Čtenářské výzvě | 1x |
| v Doporučených | 1x |
| v Chystám se číst | 1x |
Autorovy další knížky
| 1957 |  Básnický almanach 1956 |
| 1960 |  ...i děti šly na smrt |
| 1950 |  SSSR v československé poesii |
| 1990 | Občanské fóry |
| 1992 | Doba ortelů |
Testamenty neboli poslední vůle. Popsané kusy papíru určené pozůstalým. Těm, kteří zůstanou. Těm, kteří jsou, když oni nejsou. Zkrátka: příhodnější název těžko hledat. Avšak otázku, komu dát který kus majetku, zde nahrazuje potřeba dát do opatrování informace o prožitých dnech, týdnech, měsících a letech. Potřeba mluvit o nabytých zkušenostech a absolvovaných zážitcích, o přístupu lidí mocných i bezmocných, o krutosti a zaslepenosti jedněch, o strachu a odvaze druhých. Potřeba podat svědectví o uplynulém století.
Nečekejte tedy, prosím, žádné vyumělkované rýmovačky, ve kterých by se konečné slabiky shodovaly. Představte si jen několik narychlo vyřčených nebo naopak dlouho promýšlených vět. A za nimi pak tvář. Tvář ještě chvilku žijícího člověka.
Tvář Josefa Toufara, Milady Horákové, Heliodora Píky, Jana Zahradníčka. Tvář Adolfa Hitlera, Josepha Goebbelse, Karla Hermanna Franka, Rudolfa Hösse, Emanuela Moravce. Tváře mnoha jiných, méně známých, dříve či později narozených…. a nakonec pak tvář pana Jaromíra Hořce, jehož role v této publikaci byla všechno, jen ne jednoduchá.
Postup jeho práce byl přibližně tento: vybrat, přepsat, uspořádat, a upravit jednotlivá sdělení. Zcela prozíravě – tj. rozsekat je do krátkých řádků (po třech, pěti slovech), vyrovnat je pod sebe, a utvořit tak sloky, které se budou dnešnímu, chvátajícímu člověku dobře číst. Pro ilustraci opisuji hned ty první, jež nesou název: Když někdo zakašlal (str. 9)
Když někdo zakašlal,
bil jste ho?
Ano,
když někdo zakašlal
nebo se tvářil nepřívětivě,
bil jsem ho.
A když byl někdo veselý
a tvářil se přátelsky,
bil jste ho také?
I pak jsem našel důvod,
abych ho zmlátil.
Nikdy jsem nebyl na rozpacích,
jak si najít důvod.
----------------
Jak to na Vás působí? Za sebe se nebojím napsat, že výše zmiňovaná úprava hodnotu textu nesnížila. Naopak! Řekla bych, že jí ještě pozvedla. Pro moje oči byla slova zřetelnější a dostatečně motivující k dalšímu pátrání. // Budete-li to mít stejně, lze využít poznámkový aparát na konci knihy. A tam uvidíte, že odpovídajícím byl esesák Gustav Sorge (1911-1978). //
Vzácná publikace, pro kterou je ocenění pěti hvězdičkami hrubě nedostatečné!