Tichý Američan přehled

10.10.2023

Atmosféra indočíny přelomu čtyřicátých a padesátých let vykreslená jako tak hustá, že by se jí ani nešlo brodit. A nepochybuji, že taková skutečně byla.

Byla to moje první kniha od Greena, tak jsem moc nevěděl, co čekat, a i když byl rozjezd trochu pomalejší a pod kouřem opia vypadal jako začátek Trainspottingu, lepkavé klima tehdejšího Vietnamu, umocněné neustálým podvědomým strachem o život, protože to zkrátka mohlo bouchnout leckde, mě pomalu vtahovalo. Phuong jako element dodávající postavám Pylea a Fowlera lidskost a emoce, a vedle toho filosofování a úvahy o politice ve střetu mladého nadšeného Američana se zvláštním posláním s cynickým a sarkastickým anglickým novinářem, který v životě viděl a zažil mnohé. Jeho cynické poznámky mě opravdu bavily. A aby zůstal člověkem, nakonec si musel vybrat stranu.

Popsané obrazy - byť nijak naturalisticky - matky s dítětem v kanále, stejně jako matky zakrývající dítě po bombovém atentátu svým kloboukem z hlavy jen tak nedostanu.

"Utrpení nevzrůstá počtem: v jednom mrtvém těle může být obsaženo všechno utrpení, kterého je schopen celý svět."

03.10.2023

Tohle mě minulo obloukem. Knihu jsem si sehnala, protože ji taky četla Olga Hepnarová a citovala z ní. Jedním slovem to byl chaos a zmatek při čtení. Nevím, zda to nebylo špatným překladem, ale věty mi po sobě nedávaly smysl. Jedna věc se načnula, aby vzápětí skončila a začla druhá. Nebavilo mě to, ale celé jsem to dočetla. Aspoň že to nemělo hromadu stran. Také tu jsou nepřeložené francouzské výrazy, po kterých jsem se ještě víc ztrácela v ději. Podle zdejších komentů mám pocit, jako bych četla úplně jinou knihu. Nechápu to, tak moc jsem chtěla, aby se mi kniha líbila.