Tiše, aby nás neslyšel... přehled
Ondřej Macura
Krajiny skutečné i snové, sídliště i údolí s chatami. Zvířata, stromy, vítr... Kočka! Muž a žena. V nové knize Ondřeje Macury je příroda svědkem velkých lidských momentů i komických banalit. Někdy se tváří přátelsky a vlídně, častěji je ironická a trpělivě očekává konec iluzí člověka o sobě i o ní. Pomíjivost a plynutí času se odrážejí v nesrozumitelnosti fotografií, které po sobě v albech zanecháváme. Tiše, aby nás neslyšel – kdo?... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Tiše, aby nás neslyšel.... Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (1)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Tiše, aby nás neslyšel... v seznamech
v Přečtených | 9x |
ve Čtenářské výzvě | 1x |
v Knihotéce | 3x |
v Chystám se číst | 3x |
v Chci si koupit | 2x |
Autorovy další knížky
2003 | Literatura pro 3. ročník SOŠ |
2009 | Netopýři |
2013 | Sklo |
2007 | Indicie |
2008 | Žaltář |
Macuru mám rád. Co mě na jeho nové knize nepřestává fascinovat je zvláštní zlatý řez mezi romantismem a ironií. Macura má velice bystře zvládnutou „každodennost“, ale zároveň se mu do básní vlamují motivy, které jsou větší než život. Pradávní tvorové, zvláštní krajiny i situace. To byla jeho deviza vždycky, ale tady mám pocit, že je to nádherně sklenuto. V jednu chvíli „ještěrčí jazyky / olizují podlahu metra“, ale pak stačí aby v jiné básni mluvčí básně přítelkyni „přiblížil rukojetí deštníku vzdálené plody“ a utvrdil se tak, že tvoří „dokonalý pár“, abych jako čtenář byl touhle zvláštní „ironickou romantikou“ odzbrojen. Je tam toho ale mnohem víc. Myslím si, že je to jedna z nejlepších sbírek loňského roku, alespoň z nemnoha těch, co jsem měl možnost číst (ještě třeba spolu se Zedníkem nebo Zahladko).