Tisíc a půl dobrodružství přehled

12.08.2023

Jako synonyma pro sousloví "Richard Halliburton" by se mohla užívat šťastný člověk, šťastlivec či dobrodruh. Člověk, který vyhledával výzvy, prošlapával stezky, kterými se dosud nikdo nebo téměř nikdo nevydal, čelil nesnázím nevyčerpatelným optimismem a snažil se na všem vidět něco pozitivního (když loď, na níž se plavil, přepadli piráti, užíval si "nádherné dobrodružství"). Halliburton se narodil ve správné době. Vyrůstal ještě v době před první světovou válkou, která tak otřásla lidstvem, a na své cesty se vydával v meziválečném období, kdy lidé sice již vystřízlivěli z humanistických očekávání 20. století, ale stále existovala víra, že lidé po tak hrozné válce něco podobného již nedopustí. Podobně, jako cimrmanologové dlouho soudili, že Cimrmanovy stopy mizí před první světovou válkou, Halliburton se zcela symbolicky ztrácí ze světa v předvečer té druhé. A troufám si říci, že jiný způsob než zahynout na jedné ze svých dobrodružných výprav by si ani nepřál. Zemřel mladý, ale na vrcholu sil, takže to beru jako jakýsi dar osudu, že mu nebyl "dopřán" dar zestárnout, kdy by se již nemohl nikam vypravit a zatímco duch by byl mladý, tělo by stárlo. Zemřel při tom, co měl rád a kdyby žil i po druhé světové válce, ten svět by již asi nepoznal. Po těch dlouhých šesti letech se svět o tolik více naplnil nenávistí, smrtí, hořkostí, smutkem a deziluzemi, že si už neumím představit tu lehkost, s níž Halliburton pochodoval se slonem přes Alpy, kdy letěl přes Saharu, koupil si flašinet a opičku a z toho, co vydělal, procestoval Jižní Ameriku, nechal se zavřít v Tádž Mahalu, zdolal bez výcviku Matterhorn, vmísil se do cizinecké legie, nechal se zavřít do vězení na Ďábelský ostrov, nechal se zapsat jako loď, kvůli níž otevřeli Panamský průplav, opakovaně skočil do mayské obětní studny smrti a až poté začal přemýšlet, jak z ní vylézt ven a mnoho dalšího.

Halliburton byl neskutečný romantik, který ať už byl kdekoliv, vždy vnímal genia loci a jak je při čtení vidět, tento genius jej za to vždy chránil, všude tam, kde třeba i lhostejně ostatní lidé jen bez zájmu procházeli kolem. Halliburtonův jazyk je básnický, styl čtivý, pohled na svět snílkovský, nevinný, až jsem mu ho kolikrát záviděl. Pro mě jednoznačně nejlepší cestopisec, kterého jsem kdy četl.

06.04.2023

Knížku jsem přečetla už v mládí, asi brzy potom, co vyšla v Odeonu. Zamilovala jsem se a od té doby jí četla několikrát. Ale teprve nedávno jsem si naplno uvědomila, u kolika mých přání na "bucket listu" stál právě Richard Halliburton :-).