Tokeah aneb bílá růže přehled
Charles Sealsfield
https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/186348/tokeah-aneb-bila-ruze-QCT-186348.jpg
3
12
12
Dobrodružný román moravského rodáka se odehrává mezi Indiány kmene Oconů, jejichž náčelník zachránil a vychoval dceru bělocha. Vedle napínavého děje podává kniha i realistické líčení jak života Indiánů, tak i amerických kolonistů, bezohledně vytlačujících původní obyvatele země z jejich území.
Dobrodružné Literatura česká
Vydáno: 1964 , PráceOriginální název:
Tokeah oder die weisse Rose, 1828
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Tokeah aneb bílá růže. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (2)
Zájemcům o indiánskou tematiku (ale nejen jim) lze knihu klidně doporučit. S malým upozorněním, že kniha byla napsána ve dvacátých letech 19. století, čemuž také odpovídá příběh a styl vyprávění. Ale Coopera čteme (někteří) také dodnes. Kdo by se s archaickým podáním přece jen tak úplně nesžil a přesto by chtěl vědět, o čem to je, může sáhnout po stručném převyprávění Arna Krause s názvem Dívka od řeky Natchez.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Tokeah aneb bílá růže v seznamech
| v Přečtených | 13x |
| ve Čtenářské výzvě | 3x |
| v Doporučených | 1x |
| v Knihotéce | 30x |
| v Chystám se číst | 6x |
| v Chci si koupit | 1x |
| v dalších seznamech | 1x |
Autorovy další knížky
| 1992 |  Rakousko, jaké je |
| 1964 |  Tokeah aneb bílá růže |
| 2006 |  Kniha o kajutě neboli Charakteristiky národů |
| 1944 | Prérie u Jacinta |
| 2014 | Nathan, předák squatterů / Záhrobní dluh |
(SPOILER) pozůstatek podivného dědictví. Souhlasím s předchozím komentářem, že kniha je psaná velmi archaicky. To by až tak nevadilo. Ale jak jsem před chvílí u Taika psala o nedostatku citu, tu se zas autor doslova vyzuřil - postavy se neustále zmítají v nějakém citovém pohnutí. Rozervaní omdlévají...Bílá Růže vyrostla mezi indiány a přeci byla taková "marná". Všichni "bílí" hrdinové se taky chovali dost neuvěřitelně - stále se jen smáli, vtipkovali, nejlépe v ohrožení života. Kniha navíc končí stranou 140, a chybí předpokládám poslední stránka. Končí momentem, kdy El Sol odváží mrtvého Tokeaha k pohřbení na území Komančů, v půlce věty, přerušen čárkou...(mladý náčelník Komančů opakovaně označován za mladého Mexičana...)
Četlo se nedobře, i styl byl takový nějaký kostrbatý. Pointou je boj indiánů za svá práva a území, "dobrotivost" bílého muže s ohnivou vodu a falešnými sliby, a zánik jedné civilizace.
Jedna hvězda navíc za krásné ilustrace.