Charles Sealsfield

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Populární knihy

/ všech 6 knih

Věřitel ze záhrobí

Prérie u Jacinta

Rakousko, jaké je

Tokeah aneb bílá růže

Nové komentáře u knih Charles Sealsfield

Tokeah aneb bílá růže

„pozůstatek podivného dědictví. Souhlasím s předchozím komentářem, že kniha je psaná velmi archaicky. To by až tak nevadilo. Ale jak jsem před chvílí u Taika psala o nedostatku citu, tu se zas autor doslova vyzuřil - postavy se neustále zmítají v nějakém citovém pohnutí. Rozervaní omdlévají...Bílá Růže vyrostla mezi indiány a přeci byla taková "marná". Všichni "bílí" hrdinové se taky chovali dost neuvěřitelně - stále se jen smáli, vtipkovali, nejlépe v ohrožení života. Kniha navíc končí stranou 140, a chybí předpokládám poslední stránka. Končí momentem, kdy El Sol odváží mrtvého Tokeaha k pohřbení na území Komančů, v půlce věty, přerušen čárkou...(mladý náčelník Komančů opakovaně označován za mladého Mexičana...) Četlo se nedobře, i styl byl takový nějaký kostrbatý. Pointou je boj indiánů za svá práva a území, "dobrotivost" bílého muže s ohnivou vodu a falešnými sliby, a zánik jedné civilizace. Jedna hvězda navíc za krásné ilustrace.“... celý text
— haki34

Nathan, předák squatterů / Záhrobní dluh

„Velice zajímavý výlet do Louisianny, na jih Ameriky, v dobách před rokem 1803, než ji získaly USA od Francie a Španělska. Ukazuje zblízka boj prvních osadniků, kteří si svůj nárok odvozovali od osobní svobody jednotlivce a práva hájit svůj majetek, v nové zemi, kterou vyrvali svou prací a uhájili svými zbraněmi. Autor už v té době vizionářsky popsal charakter americké společnosti, která se svým pojetím svobody jednotlivce tolik liší od Evropských tradičních monarchií. Chválí přirozené vlastnosti, schopnost čelit potížím, soběstačnost a nezávislost. "Pokud tyto vlastnosti nezahynou v souboji s jejich drsným sobectvím, získají Američané sympatie všech myslí tohoto světa".“... celý text
— TipsyChipsy

Tokeah aneb Bílá Růže

„Zájemcům o indiánskou tematiku (ale nejen jim) lze knihu klidně doporučit. S malým upozorněním, že kniha byla napsána ve dvacátých letech 19. století, čemuž také odpovídá příběh a styl vyprávění. Ale Coopera čteme (někteří) také dodnes. Kdo by se s archaickým podáním přece jen tak úplně nesžil a přesto by chtěl vědět, o čem to je, může sáhnout po stručném převyprávění Arna Krause s názvem Dívka od řeky Natchez.“... celý text
— Blue

Rakousko, jaké je

„Neoznačila bych Sealsfieldovu knihu tak docela za fiktivní cestopis, poněvadž to evokuje Gulliverovy cesty nebo Mandevilla. Sealsfield (vlastně rodným jménem Karl Postl) popisuje místa, která nejen existují, ale která také osobně navštívil, byť v jiném čase, než uvádí. Fiktivní je totiž cesta jako celek, autor ji sestavil ze svých různých, nezávislých cest a pobytů. Mám dojem, že jsem se z dílka dozvěděla víc než na semestrálním semináři ze světových dějin 19. století. Sealsfield často líčí drobné zajímavé historky, pro ilustraci: separatismus Uhrů dokládá událostí, kdy si uherští důstojníci poručili ve vídeňské restauraci vychladit láhve tokajského vína ve vínu rakouském. Knížka je vlastně enfant perdu po všech stránkách. Autor - liberál, uprchlík do Ameriky a romantický dobrodruh, zběhnuvší duchovní - očekává a podněcuje revoluci proti zpráchnivělému ancient régime. Vydává se za Angličana a zaujímá protikatolická stanoviska ("naše protestantská bohoslužba"). Znechuceně popisuje anglofonnímu publiku nesvobodu v zemích Svaté aliance, třebas lázeňské špicly. Romanticky personofikuje národy (např. John Bull = Anglie) a popisuje národní povahy (třeba Němci jsou podle něj dobrodušní a otevření; s českým obrozením sympatizuje, ale Češi mají „otrockou, úkladnou, zrádnou povahu"). Vtahuje čtenáře užitím druhé osoby. Navzdory tomu, že je knížka útlá, se mi nečetla úplně lehko a strávila jsem nad ní víc než dva dny, jak jsem si původně předsevzala. Přesto času nelituji. * „Ústava … bude spát …, dokud nebudou vytvořeny správné předpoklady … u národů, totiž úměrné rozdělení majetku a intelektuální osvěty.“ * „Škoda, že se tak málo ví o dobrém charakteru Němců a o jejich ctnostech a že je ještě méně ceněn. V německém charakteru je totiž tolik citu, že pohne každým srdcem.“ * o Češích a Sudetoněmcích: „Mezi oběma národy není žádný přechod, žádné míšení; jsou odděleni jako Němci a Francouzi a třísetleté spojení nemůže potlačit antipatii, nemůže je přimět k tomu, aby zapomněli na posměšné přezdívky, kterými se vzájemně častují.“ * „… Maďar se totiž cítí, a to právem, být tím, čím je, a cítí, že jeho osobní svoboda a prastará ústava nejsou napsány jen na papíře, nýbrž v srdcích desíti miliónů jeho krajanů, neobávajících se ani císaře, ani Metternicha.““... celý text
— JulianaH.

Rakousko, jaké je

„Zdařilý a čtivý fiktivní cestopis do nitra Habsburské monarchie v dobách Metternichova absolutismu. Samozřejmě třeba brát s rezervou autorovo přehnané vychvalování stavu anglické společnosti v kontrastu s rakouskou realitou. Prostě nesnášel Metternicha a císaře Františka a nechal se zbytečně unášet (viz anglické svobody (jen pro urozené), bohatství (z kolonií), anglikánská (modlo)služba apod.)“... celý text
— de_baques

Přejít na knížky autora