Toulky s Charleym přehled
John Steinbeck
Čtenáře obohatí tentokrát nad jiné zajímavý zážitek. Provázejí spisovatele na jeho cestě po Americe, kterou podnikl v dodávkovém nákladním autu se psem Charleym. Projedou více než 16 000 km čtyřiatřiceti americkými státy, poznávají jejich hory, roviny i pouště a především lidi a život v jejich pravé podobě.... celý text
Literatura světová Romány Cestopisy a místopisy
Vydáno: 1993 , KentaurOriginální název:
Travels with Charley in Search of America, 1962
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Toulky s Charleym. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (61)
Takovy book/roadtrip napsaný nádherným stylem. Ostatně právě autorův sloh je to, proč jeho knihy tak ráda čtu.
Knihu jsem přečetl a vůbec se mi nelíbila. Nelíbil se mi silně subjektivní, neatraktivní a na popisování nepodstatných detailů zaměřený styl vyprávění. Bohužel.
Související novinky (1)
Knižní novinky (24. týden)
07.06.2020
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Toulky s Charleym v seznamech
v Právě čtených | 15x |
v Přečtených | 478x |
ve Čtenářské výzvě | 47x |
v Doporučených | 42x |
v Mé knihovně | 230x |
v Chystám se číst | 140x |
v Chci si koupit | 34x |
v dalších seznamech | 4x |
Autorovy další knížky
2004 | O myších a lidech |
2006 | Na východ od ráje |
1941 | Hrozny hněvu |
2002 | Na plechárně |
2003 | Toulavý autobus |
Ke knize mě dovedly letošní americké prezidentské volby a zase ta spousta reportáží z různých míst USA, kde se ukazovalo, jak je ta země rozdílná nejen politicky, ale taky geograficky a jak se od sebe liší lidé v jednotlivých amerických státech. Vzpomněl jsem si, že tuhle knihu mám nepřečtenou někde doma a že je čas po ní sáhnout (1. vydání z roku 1964).
I když se děj odehrává na přelomu padesátých a šedesátých let, řada věcí se příliš nezměnila. Lidem se nechce mluvit o politice veřejně, o to víc se hádají doma. Steinbeck trefně popisuje rozrůstání měst, jejichž centra se postupně mění v ghetta a lépe situovaní lidé odtud utíkají na předměstí. Chybí tu jenom feťáci na fentanylu, zato tu ale máme plno lidí, kteří na ulicích nasávají čistý líh.
Setkávání se spoluobčany vyznívá celkově dost smutně (i když jsou tu i vtipné pasáže, třeba ty diskuse o Sinclairu Lewisovi či Johnu Gielgudovi) a dělá to na mě dojem, že velká část amerických problémů vyvěrá ze samotné podstaty téhle země a že tu byly a asi i budou v nějaké formě vždycky.