Trampoty eskymáckého náčelníka v Evropě přehled
Edvard Valenta , Bedřich Golombek
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/411021/trampoty-eskymackeho-nacelnika-v-ev-urB-.jpg
4
72
72
Osudy Jana Welzla, rodáka ze Zábřehu na Moravě, známého spíš jako Arktic Bismarc nebo Eskymo Welzl sepsali podle jeho vyprávění se zachováním jeho specifického způsobu řeči dva brněnští novináři Bedřich Golombek a Edvard Valenta. Vznikla tak svérázná kniha, líčící osudy tohoto dobrodruha, lovce, zlatokopa eskymáckého soudce a náčelníka, žijícího na přelomu 19. a 20. století na Nové Zemi v Arktidě (viz knihy dvojice Golombek - Welzl Třicet let na zlatém severu a Po stopách polárních pokladů) v období po roce 1924, kdy po ztroskotání své lodi je postrkem poslán domů, do Československa ( o jehož existenci do té doby vlastně nevěděl). Pět let jeho pobytu v civilizaci popisuje právě tato kniha, nejsou to žádná skvělá dobrodružství, jen řada historek, jak korálky navlečené na šňůru vyprávění, někdy úsměvné někdy trochu tragikomické a končící Welzlovým odjezdem v roce 1929 zpátky na jeho oblíbený "Zlatý sever". Jan Welzl zemřel po úraze ve věku 83 let v roce 1951 a je pohřben na zlatokopeckém hřbitově v Dawsonu, Aljaška.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Trampoty eskymáckého náčelníka v Evropě. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (19)
Objeveno v knihobudce a jelikož jsem četl kdysi zmiňované dvě knihy od Welzla, bral jsem tuto knihu jako "do sbírky". Taková rychlá oddychovka napsaná z pohledu druhých.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Trampoty eskymáckého náčelníka v Evropě v seznamech
| v Přečtených | 97x |
| ve Čtenářské výzvě | 14x |
| v Doporučených | 5x |
| v Knihotéce | 99x |
| v Chystám se číst | 11x |
| v Chci si koupit | 1x |
(SPOILER) Kdo, tak jako já, strávil aspoň nějaký čas v Zábřehu, musel na fenomén Welzl narazit. Člověk, který svým životem inspiroval při tvorbě jeho slavnějšího současníka Járu da Cimrmana... Náhoda tomu chtěla, že jsem byl osobně léta páně 2018 přítomen předání desky na paměť jejich pravdě(ne)podobného setkání na hradbách. Kolikrát asi musel tam za severní točnou vydat rozkaz sníst psy? Kolik Eskymáků a Eskymaček od doby jeho náčelníkování tak jako čokoládový doktor Mireček epigeneticky tíhne k bohatým moravským krojům a není tak odkázáno k pomalé degeneraci? Jak v té bídě v Dawsonu přežil s "bruchem" dalších skoro 20 let? Proč nebyly ostatky tohoto patriota převezeny buď na jeho "zlatý server" nebo na rodnou hroudu, kde by se mu dostalo náležité cti? Toto i další jsou otázky, které laskavá kniha nechává nezodpovězené.
Arctic Bismarckovi velký dík a nekonečný přísun "krátkých" tam na sever do toho, co my zažíváme jen v těch nejkatastrofičtějších meteorologických předpovědích. (V době psaní příspěvku je v Dawsonu tam u saloonu třeskutých minus 31 celsiových. U nás příjemná nula. A to myslím jako venku.)
Budiž sníh lehký i všem lapkům a falešným kšeftařům s lacinou ohnivou vodou, které při svém soudcování nechal trochu více ohřát při ohni a poprvé a i bez "cepelínu" (nehledě na velikost) naposledy proletět v povětří. Kdo soudí soudce?
Jeden neuvěřitelný život!
Prondu, prondu. Neprondu, neprondu.