Trampoty páně Thompsonovy přehled

ajaj :-) myslel jsem že je to poprvé co mě takto rozesmál Jules a teď se tu v komentářích dočítám, že jde o dílo jeho syna..... ale zapadá to do sebe, román je opravdu odlišný od ostatních verneovek. Karikatury Angličanů ( a jednoho Holanďana) a jejich povah jsou opravdu epesní, popisy atlantických ostrovů jakbysmet a dostal jsem chuť na Azory nebo na Madeiru se vypravit. (spoiler) . To smrtící zemětřesení na Azorech co vypuklo pár sekund poté co se společnost baví o tom že 100 let tam žádné zemětřesení nebylo opravdu pobavilo :-)

22.05.2016

Na Trampotách pana Thompsona je asi nejzajímavější to, že knihu nenapsal Jules Verne, ale jeho syn Michel. Čtenář má tak neustále potřebu srovnávat a pátrat po detailech, které by tento fakt nějakým způsobem prozradily. Musím přiznat, že syn dokázal otcův styl imitovat navýsost dobře, ať už se jedná o dějovou linku (která nemůže neskončit svatbou), souboj dobra a zla, často trochu černobílé postavy (některé až silně karikaturní), tak i o podrobné zeměpisné popisy všech procestovaných míst. Přesto mám pořád pocit, že tomu něco málo chybí, ale na druhou stranu, mezi Verneovo pozdní dílo kniha zapadá poměrně dobře. Za zmínku stojí i námět, který je rozvíjen na pozadí hlavního příběhu, konkrétně smysl a fungování podnikatelského sektoru ve společnosti. Autor se zabývá jak otázkou konkurence a jejím významem pro zákazníka, tak podnikáním obecně a celým příběhem knihy v zásadě dotvrzuje, že pro úspěšného podnikatele musí být na prvním místě vždy zákazník, protože bez něj by žádný zisk nikdy nepřišel. Román je celkově spíše průměrným, přesto čtivým zástupcem Podivuhodných cest a vyvolal ve mně neodolatelnou chuť procestovat všechny ostrovy v Atlantiku, na které se hrdinové příběhu podívali.