Tři mušketýři, díl II. přehled

04.12.2023

Jakkoli jsem při prvním díle - nebo první polovině románu, chcete-li - zmiňoval Dumasovu schopnost kloubit různé románové prvky, z nichž pak vyvstával příběh čtyř hlavních hrdinů spíše jako taková historická groteska plná zábavy, hravého dobrodružství a husarských kousků klouzajících po povrchu charakterů, příběhu i historického pozadí, pak ta druhá část mi nabídla mnohá, velmi neočekávaná překvapení. Už jen tím, že od hravých světlých barev druhá polovina přešla do značně potemnělého zabarvení, skvěle promyšlených intrik, děsivých zvratů.

D´Artagnan, větroplach měnící velmi rychle a výrazně své charakterové vlastnosti, přičemž jeho chování ke Ketty moc sympatií nevyvolalo. Ještě, že má vždy poblíž Athose, který svou uzavřenou povahou, moudrostí a tajemností rázem se změnil v nejmilejšího z mušketýrů nejen díky vlivu na samotný děj a Gaskoňce. Porthos, chudák jeden hladový, stal se "hlupákem a šaškem" držícím zábavnost. Aramis, ten je stále nerozhodnut, je-li víc mušketýrem nebo mužem církve. Tři mušketýři a d´Artagnan ustoupili z děje a přede mnou i vybledli před jinými postavami.

Sluhové našich hrdinů, to jsou skutečné hvězdy. Planchet přede všemi. Nikdy nepodceňuj sluhu. A často jsem si všiml, že nejen v románech hrají důležitější a zábavnější roli, než by se mohlo zdát. Leč i Planchet, Grimaud, Bazin a Mousqueton budiž zastíněni postavou, která vládne možná i celé knize.

Mylady de Winter, femme fatale přímo archetypálního druhu. Zloduch - zloduška? - proti níž je i Richelieu pouhým žabařem. Nejen postavy, ale i čtenář (tedy já) se ošíval před schopnostmi, zlobou a hříšností andělsky přitažlivé intrikánky, která se zrodila jenom proto, aby se umíralo kdekoli se objeví. Dumas se na této postavě skutečně vydováděl a je nepochybně nejpropracovanější osobou celého příběhu - stejně jako je nejpečlivěji vyveden její konec. Pohnutky mylady de Winter, vedoucí ke všem jejím zločinům, jsou neznámé jako osud jejího dítěte. Pohrávání si s Feltonem, jeho dobývání a posléze využití jsem četl dychtivě a nevěděl jsem, zda se obdivuju jejímu konání nebo Dumasovu kouzlenému zakomponování Johna Feltona a osudu Buckinghama do svého vyprávění. Výborné. A ubohá Constance, naivní ve své dobrotě, to byla vyložená ukrutnost.

Ah, bylo by asi mnoho co dalšího říct. Tři mušketýři - a mylady de Winter - byli zábavnou četbou plnou mnoha zvratů, zvláštních zákoutí, vtipu, dobrodružství, skvěle vyvedených zápletek, scén, rozuzlení, vrcholu i zdánlivě nepatrných epizod. Pravda, nedovedu říct, zda jsem dostatečně zlákán, abych si někdy přečetl volná pokračování Tří mušketýru. Jisto však je, že už chápu, proč se toto dílo řadí do vrcholných klasik světové literatury. Proč je tak často filmován, nadále oblíben a proč stojí za to si jej připomínat i opakovanou četbou.