Tři sestry přehled
Anton Pavlovič Čechov
Drama o čtyřech dějstvích v překladu L. Suchařípy. Tři sestry jsou dramatem, v němž se tak „moc neděje“. Tři sestry Prozorovovy mají kdesi v provincionálním ruském městě dům, kde žijí se svým bratrem Andrejem a později i jeho rodinou. Chodí k nim na návštěvu vojáci, neboť jejich otec byl generálem a ony celý svůj život trávily v důstojnické společnosti. Vzpomínají na Moskvu, touží se do ní odstěhovat, protože tam byly šťastné. A život je stále více ubíjí, drtí, ničí...... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Tři sestry. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (46)


A když už jsem zvládla Višňový sad od autora, tak jsem si řekla, že zkusím i jeho Tři sestry ( navíc je to doma naše oblíbená kapela a doma jsme byly taky tři sestry :):):)
Nakonec vůbec netuším proč se to jmenuje Tři sestry, protože je to příběh čtyř sourozenců tří sester a jednoho bratra, kteří žijí svoje nudné a stereotypní životy na venkově a touží po přestěhování do Moskvy a přitom jen lamentují a pro nějakou změnu nic nedělají...
Stále aktuální, stále aktuální


Z každé strany na mě dýchaly reálie Ruska. Absurdita, pokrytectví, zbabělost s tím něco udělat a vlastně především neúcta k životu, ať už vlastnímu anebo cizímu.
Chápu, proč je to zřejmě výborná divadelní hra - postav je mnoho a není jednoduché se v nich orientovat.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (2)
„Po nás budou lidi létat v balónech, změní se saka, lidi možná objeví šestý smysl a vypěstují ho, ale život zůstane pořád stejný, těžký, plný tajemství a šťastný. I za tisíc let budou lidi vzdychat: „Ach, to je těžký život!“ A zároveň, přesně tak jako teď, se budou bát smrti a nebudou chtít umřít.“
„Lásku necítím, co mám dělat! Nemilovala jsem ani jednou v životě. Ó, co jsem se nasnila, nablouznila, natoužila po lásce, už dávno, dny, noci, dny.“
Kniha Tři sestry v seznamech
v Právě čtených | 3x |
v Přečtených | 538x |
ve Čtenářské výzvě | 35x |
v Doporučených | 10x |
v Mé knihovně | 74x |
v Chystám se číst | 73x |
v dalších seznamech | 2x |
Štítky knihy
ruská literaturaAutorovy další knížky
1976 | ![]() |
1933 | ![]() |
2008 | ![]() |
1962 | ![]() |
2002 | ![]() |
„Naše město už existuje dvě stě let, má sto tisíc obyvatel, ale není mezi nimi žádný, kdo by se nepodobal ostatním, žádný hrdina ani v minulosti ani v přítomnosti, žádný vědec, žádný umělec, žádný aspoň trochu pozoruhodný člověk, který by vzbuzoval závist nebo vášnivou touhu jít v jeho stopách… Všichni jenom jedí, pijí, spí, potom umírají… rodí se další a taky jenom jedí, pijí, spí, a aby se nudou nezbláznili, zpestřují si život hnusnými drby, vodkou, kartami, vedou malicherné soudní pře a ženy podvádějí své muže a muži lžou, tváří se, že nic nevidí, že nic neslyší, a drtivá sprostota působí zhoubně na děti, jiskra boží v nich uhasíná a stávají se z nich stejně ubohé tuctové mrtvoly, jako jsou jejich otcové a matky…“
Další notná dávka Čechovovy truchlivosti. Jako i jinde u mistra dramatika, ani teď jsem nevěděl, jestli všechny ty ruské zoufalce litovat, nebo prostě konstatovat, že si za to můžou sami a proto dobře jim tak. Nebo jinak slovy Helenky Součkové z Hrdého Budžese: jestli je to jako spíš komédie nebo spíš tragédie.
Nakonec u mě asi převládla lítost, na těch vnitřně různě deformovaných a nerozvinutých hrdinech je prostě něco bytostně truchlivého, co ke čtenářům nemůže nepromlouvat. Nejvíc jsem se navzdychal s Olgou, ale ten pověstný čistý pramen na dně zanesené studny jsem cítil u všech Prozorovových dětí, a nejen u nich.
Ještě poznámka: hra je o rozporu mezi sněním a schopností své sny uskutečnit. Zdá se (i při průletu komentáři zde), že navrhovaným receptem je odhodit okovy svých tužeb a vykročit za snem. Ale musí to být pouze takto? Nemá opodstatnění pohled Starmoon, která upozorňuje na to, že tráva vedle je vždy zelenější? Je každá vysněná budoucnost nutně lepší než přítomnost? Nehrozilo by třeba Máši, že kdyby naplnila svoji touhu po Veršininovi, začala by pokukovat po někom jiném? Nezdálo by se třeba Irině po pár letech v Moskvě, že i ta je jen velké maloměsto a nechtěl by stěhovat jinam? Nemůže být řešením zkusit dát smysl životu tady a teď, starat se s maximální oddaností o sobě svěřené? (hm, zní to jako obhajoba pasivity a přitakání fatalismu, žejo? Vím, ale nemyslel jsem to tak.)
Každopádně: „Milé sestry, život ještě neskončil.“