Třináctý černý kůň přehled
Jan Skácel
Úsměvné a vlídně moudré drobné texty z 60. a 80. let, dosud rozptýlené v časopisech, novinách a katalozích. Posmrtně sestavený soubor navazuje na autorem koncipovanou obdobnou knížku s názvem Jedenáctý bílý kůň.
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Třináctý černý kůň. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (3)
Skácel by o tom všem nejspíš napsal Recenzi na náhodné setkání, ale pouštím se do toho vlastními slovy. Na začátku byla náhoda. Koukala jsem kolem šesté večer v knihovně FF MU do hrnku s kafem s tím, že bych měla biflovat kritické edice a úvod do středověku, ale nic takového se samozřejmě nekonalo. Moji pozornost upoutala hora knih, kterou někdo nevrátil do poliček, a z této kupky jsem vytáhla Třináctého černého koně, abych měla čím listovat. A nedokázala jsem se odtrhnout do doby, než mě začátek další hodiny vyhnal do venkovní chumelenice.
O Skácelovi jsem předtím věděla jenom ze zápisků z literatury, které svorně tvrdily, že je to těžká četba, ke které je třeba mít hodně načteno, neplavat v kultuře a historii a mít rád přírodu. Šla jsem do toho po hlavě, prvních šedesát stránek bylo neskutečných.
U krátkých recenzí na všechno kolem jsem se střídavě smála a šmátrala po kapesníku. Jsou psány úžasně citlivě, krásně a smířlivě. Přirovnávání smrti k opadávání listí ze stromů mě zkrátka dostalo. Až budu někdy ve stáří bilancovat nad svým životem, chci být takhle nad věcí a psát o tom tak klidně jako Skácel. Jeho historické poznámky mám uloženy v paměti a vytáhnu je co by nejsilnější braň u souhrnných zkoušek. I historik může znát básně.
Popisky krajin svítily láskou k Moravě. Je možná trošku škoda, že neznám osobně Skácelův rodný okres ve Veselí nad Moravou, ale každý máme někde kousek krajiny, kde jsme tak šťastní. Ne všichni měli možnost blbnout jako děti na vesnici v rybníku, ale měli jsme zase menší parčík, kde jsme se učili jezdit na kole a po čase vzpomínáme, že jinde na rohu prodávali nejhnusnější burčák na severu Brna a kupovali si ho jenom snobové z Majdalenek, kteří nepoznali, že pijí jabčák.. Ale i my se za městem dokážeme zamilovat do božích muk v polích, do vlčích máků a hasičskejch bálů. I když vytrvale fantazíruju o bohémským brlohu někde na Quartier du Montparnasse, pořád jsou nejkrásnější modrý zvonky, co každý rok rostou u Dívčích hradů na Pálavě..
Rozhodně jsem neskočila jen u Třináctého černého koně, musím bezpodmínečně sehnat další knihy. Asi jsem se kapku zamilovala. Umět jednou z desetiny takhle psát.. Člověk nemusí být zrovna Moravák, ani student historie a ctitel umění, aby si Skácela vychutnal, ale s těmito výhodami to bylo neskutečné čtení. Nádherných a zasloužených 5/5.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Třináctý černý kůň v seznamech
v Přečtených | 42x |
ve Čtenářské výzvě | 1x |
v Doporučených | 5x |
v Knihotéce | 24x |
v Chystám se číst | 11x |
v Chci si koupit | 7x |
Autorovy další knížky
1965 | Smuténka |
2012 | Hodina mezi psem a vlkem |
1983 | Uspávanky |
2008 | Básně I |
2008 | Básně pro děti |
Co je mezi mnou a básníkem: drahý Jene Skácele. Je mi velikou ctí, že jsem Vás mohl poslední měsíce číst. Číst, nikoli přečíst. Jímá mě hrůza z představy, že bych musel tvrdit 'přečetl jsem Skácela'. A tak v této krásné knize nechávám dvacet nedořečených stran, aby zbylo něco do věčnosti.
Děkuji za tu hodinu mezi, kterou jsem s Vámi směl strávit. Nevidíme se naposled, pevně věřím. Ale kolik příležitostí ještě bude, ví Bůh.