Třísky přehled

25.11.2019

Tomu říkám příběh. Přiznám se, že počáteční stránky se mi nelíbily. Zdálo se mi to jaksi zbytečně ukecané. A potom zas vulgární. Jenže najednou mě to do sebe vtáhlo. Pochopila jsem, o co jde. Popsat životní mizérii ženské, která přišla o zdraví, o manžela a snaží se vrátit do života. Překvapivě najde svou osudovou lásku. Přes Skype, daleko, až v Pákistánu. Co na tom, že se mají rádi opravdu, že by spolu žili v nejlepší shodě? Úředníci rozhodli jinak. Boj s šílenou úřednickou mašinerií je popsán tak detailně, jakoby ho autorka sama podstupovala anebo byla dobře informovaná. Čemuž věřím. Paní Pekárkové si vážím čím dál tím víc. Rozhodně není pokrytecká. Řekne všecko naostro. Když jsem se nad sebou zamyslila, jestli mám být pohoršená, přišla jsem na to, že ona pouze napsala to, co já si kolikrát řeknu v duchu. Co je vlastně sprosté slovo? Sem se hodí výborně. Jediná obrana proti celé té kafkárně. Byrokratická mašinerie dokáže zničit všecko, a má na to mocné páky. Závěr knihy je až mrazivý. A otevřený všemu špatnému, co ty dva může ještě potkat.