Trůn, na kterém se stojí přehled

26.04.2021

Nádherná kniha, jak jsem ostatně od autorky zvyklá. Krásný skutečný příběh gymnastky, její život plný dřiny, úspěchů i neúspěchů. Odhalení niterného soukromí a intimních názorů. Všem čtenářům literatury faktu vřele doporučuji. Není to žádná červená knihovna, ba právě naopak.

28.06.2020

O vrcholový sport a sportovce jsem se nikdy nijak zvlášť nezajímala. Ke knize mě přivedly dvě věci – jednak autorka Ilona Borská, která píše biografie velmi čtivě a napínavě, jednak možnost získat knihu v dobročinném bazaru a přispět tak na dobrou věc.

V knize se prolínají rozhovory autorky s gymnastkou Evou Bosákovou, které mají formu vzpomínek na její kariéru, a vypravování autorky. Nádherně vykresluje nejen to, co se při trénincích, na závodech i v osobním životě Evy Bosákové rok za rokem odehrávalo, ale i to, jaké byly její niterné pocity před vrcholnými výkony na olympiádách a MS. Zajímavé bylo i líčení podmínek ve sportu obecně v 50. a 60. letech 20. století (myslím, že dnes si sportovci nic takového nedovedou představit) či sportovních zájezdů do některých zemí. Mezi nimi nechyběly Finsko, Itálie, Austrálie nebo Čína.

U povídání z Číny jsem mě zaujalo líčení zdravotní situace v nám dnes notoricky známém Wu-Chanu: "Tady už je chřipka v plném proudu. Dělají se proti ní hygienická opatření, lidé chodí po ulicích s rouškami přes nos i ústa, telefonní sluchátka mají antiseptické povlaky. Jenomže chybí patrně to nejpodstatnější: přirozená obranyschopnost organismu". Asi se toho moc nezměnilo, byť podvýživu, která byla tenkrát pravděpodobnou příčinou chřipkových epidemií, z šíření koronairu dnes asi vinit nemůžeme. Po přečtení této pasáže v knize a taky nedávné zprávy o tom, že španělští vědci našli stopy koronaviru ve vzorcích odpadních vod ze Španělska z roku 2019, tedy s původem viru ve Wu-Chanu to asi nebude tak žhavé, nemůžu nepřemýšlet o tom, co asi Wu-Chan má tak zvláštního z epidemiologického hlediska... je to ještě něco víc než vysoká koncentrace lidí?

A ještě o řádku let později postřehy z USA, kde byla Bosáková na kulturně-sportovním turné poté, co musela opustit národní reprezentaci:
"Já to znám, panenky", kývl stařec s tváří poskládanou do uzoučkých, opálených vrásek. "Každého večera člověk myslí, že ráno snad ani nevstane. To je – jak se to poví po česku? – krisis. Tady tak dělají všichni a každý se hanbí přiznat, že už nemůže." (ze setkání s krajany krátce po vystoupení skupiny, přičemž za půldruhé hodiny měla skupina být jinde na dalším vystoupení)

"Jestli Eva někdy pocítila nechuť předvádět se nějakému obecenstvu, pak to bylo tady, a věděla, že lidé ze souboru jsou na tom stejně. Tady, kde první večer po vraždě [Johna Kennedyho] fungovaly beze změny programu a byly do posledního místa obsazeny všechny zábavní podniky, kde městská opera dávala v plném lesku pro dva tisíce diváků Verdiho Maškarádu, jakoby se vůbec nic nestalo". (úvahy před vystoupením v Dallasu)

Čtení jsem si moc užila a dozvěděla jsem se i ledacos nového. Vřele doporučuji i nesportovcům :-). Jen kvůli nedostatku místa knihovně posílám dál v naději, že kniha osloví i další čtenáře.