Tyranie metrik přehled

23.04.2023

Hlavní myšlenka, kterou jsem si z knihy vzal:
Účinnost každého měřeného výkonu má své meze a stejně tak i transparentnost má své meze, to by měl mít na mysli opravdu každý, kdo uvažuje o zavádění metrik do jakékoliv lidské činnosti (s důrazem na slovo lidské, protože ze zkušenosti vím, že strojům sběr dat ani maximální transparentnost nevadí).
Pak tedy někdy není nad profesionální úsudek a proto může být nejlepší použití metrik i jejich nepoužití.

18.10.2020

„Existují věci, které lze měřit. Existují věci, které má smysl měřit. Ale co lze měřit není vždycky to co má smysl měřit; co je měřeno, nemusí mít žádnou souvislost s tím, co opravdu chceme vědět.“

Kniha, od které jsem možná čekal přece jen trochu víc. Vím o ní delší dobu, ještě předtím, než vyšla u nás. A možná jsem ji nakonec ani neměl číst. Toho času pracuji pro organizaci, kde dnes a denně vidím příklady toho, co autor popisuje. Management posedlý tabulkami, neschopný vidět cokoliv jiného, utopený v detailu, zcela ignorující širší realitu, a zároveň trpící selektivní slepotou, aneb nepohodlná čísla se neukazují a nezkoumají. A to jsem vzděláním technik, tedy k číslům a grafům mám veskrze pozitivní vztah.

Autor knihu rozdělil do několika kapitol, dle oblastí, které zkoumá, mimo jiné a ne v tomto pořadí: business a finance, zdravotnictví, armádu a policii, státní správu, školství a vysoké školství, filantropii a neziskové organizace. Vše je kriticky hodnoceno s ohledem na sběr a zpracování dat. Ukazuje realitu posedlosti měřit vše, bez schopnosti datům porozumět, ukazuje prokletí korporátního světa, deziluzi a absolutní ztrátu motivace technických odborníků a některých dalších profesionálů a významné omezení inovací. Na příkladech ze školství demonstruje známé problémy, například vítězství kvantity nad kvalitou, v podobě obřího množství nekvalitních odborných článků, za účelem posílení postavení instituce. Ukazuje další a další příklady z všemožných oblastí, nástup „úředníků“, bez zkušeností, bez znalostí, čtenáři je z toho až smutno.

Množství příkladů na úkor analýzy proč se tak děje je asi ten největší „problém“, který s knihou mám. Chybí mi detailní náhled na příčiny dnešního neutěšeného stavu, nějaká teorie, proč k tomu došlo. Je zřejmé, že snadný přístup k číslům, tabulkám a grafům umožnil snadněji rozhodovat široké vrstvě jedinců, je stejně tak zřejmé, že pro současný překotný svět je tento způsob nakládání s daty naneštěstí, ať už v jakékoliv podobě, nezbytný. Je to konečné stádium byrokratického světa? Doufám, že ne. Nakonec to není o tom, že by měření a sledování „tvrdých ukazatelů“ bylo inherentně špatné, jako spíš o tom, že často svádí k podvodům, manipulacím, přikrášlování skutečnosti a vylepšování výsledků za účelem zlepšení odměn jednotlivců. To je důsledek tyranie metrik.

„Metriky fungují nejlépe tehdy, pokud ti, kteří jsou měřeni, věří v jejich smysl a opodstatněnost.“