Nové komentáře u knih Jerry Z. Muller
Tyranie metrik
„Hlavní myšlenka, kterou jsem si z knihy vzal:
Účinnost každého měřeného výkonu má své meze a stejně tak i transparentnost má své meze, to by měl mít na mysli opravdu každý, kdo uvažuje o zavádění metrik do jakékoliv lidské činnosti (s důrazem na slovo lidské, protože ze zkušenosti vím, že strojům sběr dat ani maximální transparentnost nevadí).
Pak tedy někdy není nad profesionální úsudek a proto může být nejlepší použití metrik i jejich nepoužití.“... celý text
— Adam84
Tyranie metrik
„„Existují věci, které lze měřit. Existují věci, které má smysl měřit. Ale co lze měřit není vždycky to co má smysl měřit; co je měřeno, nemusí mít žádnou souvislost s tím, co opravdu chceme vědět.“
Kniha, od které jsem možná čekal přece jen trochu víc. Vím o ní delší dobu, ještě předtím, než vyšla u nás. A možná jsem ji nakonec ani neměl číst. Toho času pracuji pro organizaci, kde dnes a denně vidím příklady toho, co autor popisuje. Management posedlý tabulkami, neschopný vidět cokoliv jiného, utopený v detailu, zcela ignorující širší realitu, a zároveň trpící selektivní slepotou, aneb nepohodlná čísla se neukazují a nezkoumají. A to jsem vzděláním technik, tedy k číslům a grafům mám veskrze pozitivní vztah.
Autor knihu rozdělil do několika kapitol, dle oblastí, které zkoumá, mimo jiné a ne v tomto pořadí: business a finance, zdravotnictví, armádu a policii, státní správu, školství a vysoké školství, filantropii a neziskové organizace. Vše je kriticky hodnoceno s ohledem na sběr a zpracování dat. Ukazuje realitu posedlosti měřit vše, bez schopnosti datům porozumět, ukazuje prokletí korporátního světa, deziluzi a absolutní ztrátu motivace technických odborníků a některých dalších profesionálů a významné omezení inovací. Na příkladech ze školství demonstruje známé problémy, například vítězství kvantity nad kvalitou, v podobě obřího množství nekvalitních odborných článků, za účelem posílení postavení instituce. Ukazuje další a další příklady z všemožných oblastí, nástup „úředníků“, bez zkušeností, bez znalostí, čtenáři je z toho až smutno.
Množství příkladů na úkor analýzy proč se tak děje je asi ten největší „problém“, který s knihou mám. Chybí mi detailní náhled na příčiny dnešního neutěšeného stavu, nějaká teorie, proč k tomu došlo. Je zřejmé, že snadný přístup k číslům, tabulkám a grafům umožnil snadněji rozhodovat široké vrstvě jedinců, je stejně tak zřejmé, že pro současný překotný svět je tento způsob nakládání s daty naneštěstí, ať už v jakékoliv podobě, nezbytný. Je to konečné stádium byrokratického světa? Doufám, že ne. Nakonec to není o tom, že by měření a sledování „tvrdých ukazatelů“ bylo inherentně špatné, jako spíš o tom, že často svádí k podvodům, manipulacím, přikrášlování skutečnosti a vylepšování výsledků za účelem zlepšení odměn jednotlivců. To je důsledek tyranie metrik.
„Metriky fungují nejlépe tehdy, pokud ti, kteří jsou měřeni, věří v jejich smysl a opodstatněnost.““... celý text
— thorir
Tyranie metrik
„Téma knihy je mimoriadne aktuálna. Práve preto ma zaujala. Moje očakávania však splnila len čiastočne, lebo mi prišla dosť odťažito napísaná a pomerne ťažko sa mi čítala. Ešte dobre, že má len taký malý rozsah. Napriek tomu si myslím, že je to dôležitá kniha na zamyslenie sa nad zmyslom dennodenného naháňania sa za číslami.“... celý text
— Komnenos
Tyranie metrik
„Relativně krátká a snadno pochopitelná kniha. Bohužel se mnohé myšlenky opakují, což knihu občas činí trochu nudnou. Nicméně hlavní myšlenka knihy je důležitá a stojí za to jí věnovat pozornost. Velkou výhodu knihy je to, že s její kritikou naší ekonomiky mohou souhlasit jak zastánci levice, tak i pravice. Žijeme ve věku měření odpovědnosti a mřených výkonů. Pokud jsou policisté odměňováni podle počtu vyšetřených zločinů, nesnaží se o prevenci kriminality, která by je připravila o výsledky. Špičkový chirurg užívá svůj špičkový úsudek k tomu, aby dal ruce pryč od jakékoliv situace, která by mohla testovat jeho špičkové schopnosti (a tím potenciálně ukázala jeho chybu). Pokud odměňujete manažery podle cen akcií a zisků, mají i oni dostatek příležitostí toho zneužívat. Je moderní dávat více pravomocí pacientům než lékařům, i když pacienti nemají dostatek kvalifikace a informací k tomu, aby se mohli racionálně rozhodnout. Snaha o maximalizaci měřitelného výkonu vede často jen k tomu, že se maximalizuje snaha o růst měřeného parametru na úkor ostatních věcí, včetně kreativity. Znalosti je nutné dělit na ty které lze dát do vzorců a na ty, které je sice možné se naučit zkušeností, ale nejde je dát vzorců. Autor připomíná, že už Hayek viděl v metrikách problém, díky kterému nemůže fungovat socialismus (nebo spíše ten typ socialismu, který zde v minulosti byl). Když je měření prováděno dobře, může být prospěšné – často to ale tak není. Pokud nevedou metriky přímo k problémům, velmi často je lidé dělají zbytečně a nikdo data v nich nepoužívá k ničemu užitečnému. Existují i věci, které jsou příliš složité na to, abychom je zahrnuli do tabulek a grafů. Problémy, které lidi nutí využívat metriky jsou nedostatek důvěry mezi lidmi a přehnaná důvěra v čísla, která jsou často neopodstatněná nebo chybně používaná. Mnoho institucí jako školství i zdravotnictví se v minulosti dokázalo zlepšit i bez metrik, důležitější je, aby společnost vytvářela tlak na jejich zlepšování. Autor detailně popisuje metriky u policie, zdravotnictví, školství, vědě, politice a méně u soukromého sektoru (i když je zjevné, že i zde jsou metriky nemenším problémem).“... celý text
— NGC6715
