U dvora římského krále Josefa přehled
Soňa Sirotková
Vilemína se po svatbě s Fabianem, nemanželským synem knížete Lobkowicze, obává, že se její někdejší přítel z dětství změnil. Zatímco ona dospívala v téměř idylickém prostředí venkovského zámku, stal se Fabian členem dvora mladého římského krále Josefa. Josef, syn rakouského císaře Leopolda I., v ničem nepřipomíná svého nudného nábožensky založeného otce. Je smyslný a vášnivý, hlavně však chce vládnout jinak než jeho otec. Vilemína je nejistá ohledně vstupu ke dvoru, a navíc ji zahanbuje, že svatba se svůdným Fabianem je pouhým důsledkem kdysi podepsané smlouvy.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize U dvora římského krále Josefa. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (10)
Pokus o mysteriózní román na dobrou noc, ale mám takový dojem, že autorka až moc dávala pozor na to, aby žádný obvyklý motiv nechyběl: tajemné chodby, trochu romantiky, jedy, únosy, zbraně, knihy tajného vědění... a zároveň příliš málo napětí a dějové linky - spíš to dělalo dojem, jako by autorka lepila jednotlivé efektní epizody do více či méně souvislé řady. Ale možná, že se v případném dalším díle ty linky propojí. Na nenáročné čtení mohu doporučit, a možná by to dobře vypadalo jako seriál.
K ovacím předchozích komentátorů na tento román se bohužel nepřipojím. Je to příjemné historické čtení v pomalém tempu, docela mě bavilo, ale nakonec žádný zázrak.
Začátek se svatbou na Nelahozevsi se mi moc líbil, pěkně vystihuje ducha doby, ukazuje uvěřitelně postoj a nevinnost slečny ze šlechtické společnosti vstupující do manželství. Časem mi ale začalo lézt na nervy, že se hlavní hrdinka chová jako úplná blbka, a to nejenom ve vztahu k novomanželovi, ale i ve všech krizích. A není v tom sama. Konání jejích a Fabianových protivníků místy postrádá logiku nebo zůstává nedovysvětlené. Samotné vyřešení záhady je důvtipné a líbilo se mi. Název bych volila jiný, u dvora (a to Leopoldova, nikoliv Josefova) se postavy pohybují stěží pár kapitol.
Kniha trochu trpí syndromem druhého dílu (nevěděla jsem původně, že jde o pokračování) - teď nevím, zda se shánět po předchozím, protože v tomto autorka vyspoilovala jeho zápletku a děj. Nevyvarovala se ani některých chyb historických (např. v roce 1693 by ve skutečnosti dům v Kozí ulici a celá židovská čtvrť byly úplné novostavby, celá tato část Starého Města čtyři roky předtím kompletně lehla popelem) i jiných (nelahozevský kovář změní jméno, což je způsobeno tím, že většina sloužících, správců, ranhojičů apod. se v knize jmenuje Vojtěch/Vojtěcha nebo Jakub/Jakob a autorka tím sama sebe zmátla). To by se dalo odpustit, kniha ovšem obsahuje i poměrně dost chyb pravopisných, včetně velmi hrubých - např. y/i ve shodě přísudku s podmětem a přídavných jménech, což je horší. Obálka je krásná, lákavá, všechna čest.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha U dvora římského krále Josefa v seznamech
v Přečtených | 14x |
ve Čtenářské výzvě | 3x |
v Doporučených | 2x |
v Knihotéce | 47x |
v Chystám se číst | 8x |
Štítky knihy
přátelství Vídeň 18. století panovníci Rakousko české dějiny historické romány domluvené manželství Josef I. Habsburský, císař, 1678-1711Autorovy další knížky
2008 | Říkali mi Sisi |
2016 | Tegmine |
2011 | Markéta Přemyslovna - Česká princezna na trůně dánském |
2018 | Josef I., můj přítel |
2021 | U dvora římského krále Josefa |
Letní hrůza! Takovou slátaninu jsem snad ještě ani nečetla. Napřed jsem si myslila, že je to tím horkem. Ale po pár kapitolách jsem si uvědomila, že to paní Sirotková opravdu takhle myslila a dokonce jí to i vydali. Vilémína snad hloupější ani být nemohla, Fabián mohl být sice krásný, ale taky nepřesvědčil, natož císař Josef. Neustálé flashbacky do dětství, poučování, vysvětlování každé události donekonečna, hloupá slovní spojení (vrásčité oči, vlčice si povzdechla až se jí tlama nadula...). Je-li vám vaše zdraví milé, nečíst!