U kanónu stál přehled
Jaromír Štětina , Pavlína Hájková
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/494950/bmid_u-kanonu-stal-Mm1-494950.jpg
3
1
1
Apokryfy z našich bitevních polí. Člověk je dějinami vláčen, často i proti své vůli Autor, který 14 let pracoval jako válečný zpravodaj a dalších 15 let se zabýval válkami jako politik, ve své knize apokryfních povídek s pomyslným podtitulem „o pradávní české nejednotě“ čtenáře provádí českými bitevními poli od vyvraždění Slavníkovců, přes bitvu u Sudoměře, na Bílé hoře a u Hradce Králové až po osmašedesátý. O dob praotce Čecha nezažila naše země tak dlouhou dobu míru jako za posledních 50 let. Jak dlouho ještě tato doba potrvá?... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize U kanónu stál. Přihlašte se a napište ho.
Komentáře (1)
Související novinky (1)
Uchvatitelé říší, Má druhá šance a další knižní novinky (30. týden)
24.07.2022
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha U kanónu stál v seznamech
| v Přečtených | 2x |
| ve Čtenářské výzvě | 1x |
| v Doporučených | 1x |
| v Chystám se číst | 2x |
| v Chci si koupit | 2x |
Část díla
- Bitva u Slavkova aneb Šest dcer generála Kutuzova
- Muzeum
- Píseň strašlivá o kanonýru Jabůrkovi
- Schlacht am Weissen Berg
- Stěp da stěp krugom
„Nuzota je hybnou silou všech revolucí.“
Ač mám na paměti, že apokryfy bych neměl soudit ohledně reálií příliš přísně, a Štětina se k různým slovním aktualizacím středověku, vymýšlení nereálných historických situací hrdě hlásí a úspěšně tento postup obhajuje, mám s výsledkem problém. Abych to vzal od toho nejlepšího, tak za výborné považuji povídky z 20. století (Muzeum, Stěp na stěp krugom), ke kterým má logicky autor blízko. Dost se vymyká ještě chronologicky nejstarší apokryf „Vyvraždění Slavníkovců“, který mi náramně sedl. Jenže mám problém s povídkami mezi tím. Zakrývám oči před rozsáhlými doslovnými citacemi z wikipedie (řádně citované), ale nejsem s to překousnout autorovo žonglování s fakty týkající se Slavkova nebo Hradce Králové. Opět nemám problém s formou, která je ryze hypotetická, ale právě „titulní“ povídka o kanonýru Jabůrkovi působí až dada dojmem. Jako kdyby si autor opsal z té wikipedie několik dobových názvů a jmen, a pak je náhodně tahal z klobouku. Bylo to pro mě natolik rušivé, že jsem prostě poté nepřijmul ani výsledné vyznění.
Uznávám ale, že můžu být v názoru ojedinělý a problém se prostě bude nacházet mezi knihou a židlí…
„Lítost není projevem křesťanství. Ti vražedníci v Libici byli nelítostní. A byli to křesťani.“