Poklad Uctívačů ginga přehled

24.01.2025

Nudné, slabé, čtení vyslověně přetrpěno až do konce. Pyramidy, ukrytá grota ve tvaru chřtánu, ukrytý a poměrně nedostupný srub se starými zápisky nepůsobí v našich poměrech moc věrohodně. Rozuzlení v podobě hry naplánované dospělými se mi nelíbilo.

18.08.2023

(SPOILER) !!! POZOR SPOILERY !!!

Druhý díl mne svého času zaujal méně, možná proto, že mi přišel i méně uvěřitelný. Předně se mi už jako mládežnici nechtělo věřit, že by někdo něco podobného opravdu reálně prožil a bližší jsou mi knihy, kde čtenář skutečně může zažít to, co hrdinové. Komu z nás se ovšem poštěstí najít nejen tajný srub, ale zejména přes 150 let staré zápisky podivína s Cimrmanovou invencí a výrazně zajímavějšími životními osudy? Pak mi moc nevoněly (a to ani dnes) Hrnčířovy hrátky se slovy, patrné (ale v menší míře) už v prvním díle: norýšové, mašíblové, nyní k tomu Katčiny neologismy typu chlupohrabka apod. Co vedlejší postava, to fiktum faktum další zvláštnost ve vyjadřování, což mělo působit odlehčeně a komicky, ale mně to spíše obtěžovalo, protože v takové statistické míře tak lidi prostě nemluví :-). A pokud si mohu dovolit být ještě chvíli rýpavá, tipla bych si, že Prunus Spinosa by svůj odkaz v té době napsal spíše německy než česky.

Draci v prvním díle mi přišli trochu moc, ale Křivodol, poustevník, pyramida a další v díle druhém na mně působily již přehnaně. Což mi připomíná, že jsem zatím nesplnila svoji osobní výzvu, podívat se do mapy a zjistit, zda uvedená místa skutečně existují. Pokud ano a vše je tam tak, jak autor píše, mé hodnocení nebude zdaleka tak příkré!

Dějová linka s Dominikem druhým ve druhém díle akcentuje to, že Hrnčíř vlastně vůbec nepracuje s Vonty. Vypůjčil si název jednoho z uskupení, vytvořil mu vlastní historii a zvyky a přesadil ho ze Stínadel do Podkrkonoší. Uctívači zde tak fungují spíše jako turistický oddíl Jakuba Struny a názvem natěšení znalci Rychlých šípů tak z četby mohou odejít rozčarováni. Z knihy mi nebylo moc jasné, v jaké době Struna vlastně působil, ale Hrnčíř se tomu možná s ohledem na naše politické dějiny úmyslně vyhnul.

SH píše velice pěkně, čte se dobře a jeho knížka má vše, co od tohoto žánru očekávám - prázdniny, partu sympatických dětí, kterým zdatně sekundují sympatičtí dospělí (ovšem v 99 % případů pouze muži), přírodu i dobrodružné řešení záhad. Jen na ta foglarovská Stínadla navazuje velmi volně, ba spíše nenavazuje.