Údolí včel přehled
Vladimír Körner
Příběh z pozdního středověkého světa nás zavádí na usedlost pána z Vlkova, který právě slaví svoji druhou svatbu. Hlavním hrdinou románu je ale jeho syn Ondřej, který svým chováním zničí svatební i rodinnou idylu, a je otcem "vyhnán" na chladný pruský sever, navěky zaslíben řádu německých rytířů. Zde, zcela osamocen v asketickém životě plném odříkání, hladovění a nesmyslného zabíjení pohanů ve jménu Ježíše Krista, Ondřej musí žít ve svém nitru ve stále konfrontaci mezi životem sedláckého syna a náboženským fanatismem jeho řádu. Jediným přítelem mezi chladnými kameny řádového hradu je mu Armin von der Heide. Po jednom incidentu ale v Ondřeji z Vlkova převáží jeho lidskost a jeho skutečné niterné já, a i pod výhrůžkami věčného zatracení a nemilosrdné popravy z řádu uteče zpátky domů.... celý text
Romány Literatura česká Historické romány
Vydáno: 1978 , MelantrichOriginální název:
Údolí včel Post bellum Podzimní novely, 1978
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Údolí včel. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (68)
Jak mohlo projít vydání této novely v těžkých normalizačních temnotách? Zřejmě díky kritice demagogie křesťanských řádů i vězení uvnitř kláštera, samota v oblopení osamocených bratří. Nicméně, právě to muselo přeci tak moc připomínat současnou nesvobodu, nemožnost se odklonit od "víry", takřka nemožný útěk, rozhodně ne bez následků... tak krátká záležitost ukázala na tolik nadčasových společenských témat, přestože krutost středověku prýštila z každé jedné stránky. Potřebuji shlédnout film, neb se "obávám", že dosáhne ještě větších kvalit díky skvělému obsazení i jakési patině uchované v černobílých trezorových obrazech.
(SPOILER)
Armin von der Heide ! Je třeba ještě něco dodávat ? Jistěže.Ondřej z vlkova :)
Vladimír K. a jeho magie slov.Filmové vidění.Jazyk.Slohovka.Fázování story.
To bylo tenkrát ve středověku.Poklidné nelehké žití.
Dožít se dospělosti,řehole.Penze,tenkrát ještě nebyla vynalezena,pcha,taková zhýralost.
Život si kvapem ubíhal s velkými i malými opravdovými starostmi.Lidé obdělávali svá políčka.Hlídali stáda ovcí.Obývali své tvrze,statky,usedlosti,orlí hnízda.
At už jste u moře.Šumění vln,náraz příboje.Cítit.Přítomný okamžik.
Nebo zpátky doma v Čechách.Bzučení včel.Dotírajících.Každé bodnutí hmyzu,na které si tělo přivykne.Dá se však přivyknout na vše ? Trýznit duši ?
V dálce ozývá vzdálená bouřka.Ve vzduchu to jiskří.Cítit napětí.
Je vedro a včely jsou neklidné.Brzo budou letnice.
Všem dětem z okolí,bude brána Vlkova otevřena !
Nad tím vším i onakým dohlížel symbol kříže.Obdivovatelé tohoto utrpení,vzývali syna tesaře,který se později našel v mesiášské zálibě,stal se tak na dlouho nejdůležitějším člověkem (pro někoho) na planetě v historii.
V tom je to celé skryto,v tom to vězí.
Otec Ondře nabídne řádu.Stane se tak jeho přechodným domovem.Půsty a sláva v Kristu je věčná,musí se chránit.V hlavě však cosi hlodá.Třebas i jenom obyčejný stesk po domově.Bylo by to tak na věky,ale ...
Síla řádu je velká.Víra překoná všechny nesnáze i zmar.
A tak se musí stát.Dokonáno jest !
Kdyby se to nestalo,přišli bychom tak o toto představení,památné scény i nezapomenutelné věty.
Mrazivý,tragický,nadějnicky toužebně propadající se,až do hypnotického konce.
Co ted cítíš ? ptal se Armin von der Heide.
Nevím,je mi zima,odpovídal Ondřej,tvoje ruka je studená,jako by v ní nebyl život,Armine !
Armin se nad tou chválou pousmál.Jeho hlas zazněl slabě,smířeně v prostoru:
Dívám se někdy na ni a je mi,že je někoho cizího.Necítit nic,Ondřeji !
Jako bys sám umřel ... a viděl ještě ostatní lidi a cítíš takovou soustrast,že jsou ještě naživu a trápí se ...
V té lítosti však znělo pouhé pohrdání,vlnobití je nadnášelo,strhávalo o něco blíž moři ...
Neodvratná spjatost.Osud byl kdysi načrtnut,putuje tu s nimi temnotou,nemusí myslet na nic,stačí jen s klidem odeplout ... a lidé dál trpí.
Pros Ondřeji ! Ondřeji !! Ondřejí !!! Vydej se na cestu ! Za nás.
Za nás.Za nás,za všechny.
Armin - Ondřej - Lenora.Zaryjí se a z hlavy jen tak nevyprchají.
Nezapomenutelné.Takových silných momentů,je v údolí včel samozřejmě mnohem více.
Slabá knížečka,ale ten rezonující dopad.Krása v jednoduchosti.
Malý velký mocný diamantík,absolutní síla řádu nadevše.
Jen ten,kdo bude chtít,najde tam uvnitř hodně.
Nechte se tedy pohltit.
Související novinky (1)
35 nových eknih zdarma (září)
27.09.2020
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Údolí včel v seznamech
| v Právě čtených | 2x |
| v Přečtených | 497x |
| ve Čtenářské výzvě | 35x |
| v Doporučených | 31x |
| v Knihotéce | 146x |
| v Chystám se číst | 120x |
| v Chci si koupit | 19x |
| v dalších seznamech | 3x |
Štítky knihy
náboženství zfilmováno středověk útěk 13. století křižáci náboženský fanatismus Řád německých rytířů celibát antihrdinovéAutorovy další knížky
| 1967 |  Adelheid |
| 1997 | Údolí včel |
| 1973 | Zánik samoty Berhof |
| 2007 | Písečná kosa |
| 1984 | Lékař umírajícího času |
Velmi syrová kniha, nejen v pojetí člověka, Boha ale i v samotném popisu krajiny a všech událostí, které se seběhnou. Dva rytíři, které v askezi spojí přátelství, v kraji, kde pohané obývají chýše na okrajích bažin a lesa. Útěk před půsty, řádem a světem kláštera. Celé je to takové chladné, bohabojné a drsné. Ondřej a Armin von Heide v knize bojují s pohany, s vírou i se sebou samým. Útěk z hradu a návrat domů do Vlkova zde plní celou řadu motivů, které vyvrcholí svatbou a posledními událostmi knihy. Mně bylo vždycky Armina von Heide líto, že jeho ideál světa končí za hradbami hradu a svět venku je úplně jiný. Ondřejovi jsem vždycky přál aby se mohl vrátit do světa dětství, bez potyček s pohany a útrapy křižáckého života. Armin von Heide a jeho neutuchající žízeň, ve mě vždy evokovalo právě to nedosažení Jeruzaléma a neschopnosti člověka porazit sama sebe. Moc dobrá kniha a ten styl je tak ponuře syrový, že člověk zrovna stojí v řádovém hradu nebo někde na planině pohanského lesa. Film je krásný, kniha ještě lepší.