Samotný strach. Část druhá přehled

19.11.2024

Byl jsem opět velice zklamán jak četbou tak kresbou

22.01.2024

„Snažíme se zničit nejenom Hada, ale celý svět, který nakazil. Vedeme válku z milosrdenství. Had je ztělesněním nenávisti, zosobněním hrůzy.“ V nejtemnější chvíli, tváří v tvář nepřekonatelnému protivníkovi, prokazují superhdinové své odhodlání bránit svět, ve kterém žijí. Matt Fraction a Stuart Immonen pokračují ve svém drtícím opusu, který boří vše, čeho se dotkne. Koneckonců už to není jen pár vybraných jedinců se superschopnostmi, kteří se musejí postavit zlu, nyní každý na Zemi musí přiložit ruku k dílu za společnou věc, za svobodný zítřek, za obyčejné přežití. Vše se koncentruje, nabývá až děsivé intenzity a směřuje k poslednímu jednání, k mohutnému a strhujícímu finále. Jsou tu scény, u nichž jsem ani nedýchal (nezapomenutelný souboj Thora s Hulkem a Thingem, nebo jeho závěrečný duel s Hadem), ale bohužel i pár váhavých okamžiků (Thorovo zranění a návrat do Asgardu, nebo Iron Manova konfrontace s Odinem). Také epilogovou sérii bych klidně oželel, neboť ten ohromující pocit, který jsem si odnášel z posledních stránek, se začal v průběhu tohoto dovětku postupně rozmělňovat, uhasínat a velmi rychle ztrácel na intenzitě. Brubakerova „nesmrtelná malá domů“ tak trochu potopila ono obětavé hrdinství, do něhož se Matt Fraction snažil svůj příběh odít. Nakročeno k parádnímu zážitku tu určitě bylo, ale kvůli pár drobnostem Samotný strach nakonec k mé velké lítosti na pět hvězd nedosáhl.