Umění stárnout přehled

26.06.2019

Souhlasím s níže Mirkem. Nemám k tomuto co víc dodat.

04.03.2019

„Pro druhé budeme požehnáním, bude-li z nás vycházet pokoj, naděje a důvěra. Pokoj z nás však může vycházet jen tehdy, budeme-li v míru sami se sebou. Vše, co uděláme pro úspěšné stárnutí, bude nakonec požehnáním pro ty druhé. Lidi totiž při setkání s námi pocítí, že se vyplatí stárnout, že stáří má svou vlastní kvalitu, která je pro nás dobrá.“

Je to zvláštní kniha. Trochu nesourodá směsice vlastních i půjčených tezí, které někdy nabídnou zajímavý úhel pohledu, přesahující předpokládaný rozhled katolického duchovního (pro mě nejvíc v tématech partnerských vztahů a v konfliktu mezi předpoklady vlastního sebeurčení a očekáváním společnosti), v jiných případech ale nepříjemně překvapí svojí banalitou – třeba tvrzení, že když se člověk cítí osamocen, má ve své samotě najít něco pozitivního. A pokud samotou přesto trpí, má si najít nějakou společnost a být v ní aktivní. Takovým radám se nedá nic formálně vytknout, ale zároveň si nedokážu představit, jak by v takto nekonkrétní podobě mohly být prospěšné.

Ale pozitiva jsem našel, mnoho pozitiv – a to přesto, že nejsem typická cílová skupina (a nejde zdaleka jen o věk). Nejvíc se mi líbila atmosféra knihy, líbilo se mi, že Grün není žádný Kiyosaki, není burcujícím motivátorem, nesnaží se své čtenáře aktivovat a přesvědčit je, že přečtením jeho spisu se jim ze dne na den změní život. Anselm Grün je jiný – neoslňuje ohňostrojem metafor ani nablýskanou originalitou. Nevyzývá k následování. Je mnohem víc empatický společník, jeho slova vyvolají pocit blízkosti – jako by mě někdo držel za ruku, jako by ke mně někdo promlouval konejšivým hlasem důvěryhodného přítele. Výsledná hodnota je pak mnohem vyšší než jen součet předložených myšlenek.

Ještě pár slov otce Anselma o tom, jak zůstat sám sebou v konkurenci představ okolního světa: „Naším úkolem je však bedlivě pozorovat, co je pro nás opravdu vhodné; kdy jen plníme očekávání jiných a kdy jsme v souladu s tím, co od nás Bůh vlastně chce. Naše pravá podstata by se nám měla v průběhu života stále jasněji vyjevovat. Když zmizí vnější role a masky, může zasvitnout původní jas naší duše. čím víc stárneme, tím prostupnější bychom měli být pro tuto pravou zář své duše.“