Umění žít po francouzsku přehled
Dominique Barreau , Luc Millar
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/457163/bmid_umeni-zit-po-francouzsku-VTU-457163.jpg
4
10
10
Chcete se dozvědět o Francii něco nového? Chcete aspoň zprostředkovaně zakusit, jak se tam žije? Máte chuť nechat se inspirovat francouzským šarmem a uměním prožít naplno a stylově každý okamžik? Sáhněte po knize Umění žít po francouzsku, která čtivým a zábavným způsobem přibližuje Francii, její gastronomii, kulturu, tradice, řemesla, kulturu oblékání, francouzský šarm, prostě vše, co k této zemi neodmyslitelně patří. Jednotlivé kapitoly vás zavedou do míst, kde se klade zvláštní důraz na dobré jídlo, vůně, oblékání, a seznámí vás s unikátními turistickými památkami, s kulturou projevu, literární pamětí a bohatostí místních řemesel. Chcete-li poznat Francii jinak než pomocí klasických průvodců, tato kniha určitě stojí za přečtení. Objevem bude zejména pro fajnšmekry, kteří rádi poznávají oblíbené země mimo hlavní turistický proud. Dozvíte se v ní například, že takzvané francouzské „nabobství“ je vlastně jen maska, za kterou se skrývá bonvivánství. Stačí navštívit typické francouzské bistro a právě tam potkáte skutečného Francouze, který je na hony vzdálený představě nafoukaného, snobského a nepřístupného elegána. Naopak, typický Francouz je velmi společenský a nevynechá žádnou událost, hostinu nebo jakoukoli příležitost, které se pro něj můžou stát oslavou. Za všech okolností si vždy najde důvod slavit kdykoliv a kdekoliv. Autoři vás provedou trhy, venkovskými slavnostmi i nejdůležitějšími svátky. S tím je vždy spojeno něco na talíři a ve sklence, což je pro Francouze nesmírně důležité. Čtenář se dozví, kam za dobrým jídlem nejen ve Francii, ale i v zahraničí, kde má tato kuchyně výjimečnou pověst. Při cestách do Francie turisté zpravidla navštěvují notoricky známá místa. Tato inspirativní kniha vás navede do méně turisticky vytížených míst, která stojí za to vidět. A mimo jiné vám také ukáže, jak se po francouzsku žije naplno a s radostí každý všední den!... celý text
Literatura světová Literatura naučná Cestopisy a místopisy
Vydáno:
2019
,
Metafora
Originální název:
Le bonheur à la française, 2019
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Umění žít po francouzsku. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (2)
Atmosféra Francie doplněná krásnými fotografiemi tentokrát ne z pohledu užaslých a ze všeho nadšených Američanek, ale z pohledu Francouzů, kteří neposuzují jen krásu Francie, ale dokáží vidět i druhou stranu.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Umění žít po francouzsku v seznamech
| v Právě čtených | 1x |
| v Přečtených | 16x |
| ve Čtenářské výzvě | 4x |
| v Knihotéce | 7x |
| v Chystám se číst | 5x |
| v Chci si koupit | 2x |
Připouštím, že moje hodnocení je asi do značné míry zatíženo tím, že jen velice těžko hledám porozumění pro národy, které bez špetky sebereflexe jako své největší svátky mají připomínky událostí, které vedly ke statisícům mrtvých doma a dalším miliónům v Evropě a ve světě, kam se, vědomy si svojí historické vyvolenosti, rozhodly svojí představu svobody exportovat.
Ale ona tahle knížka za moc nestojí ani objektivně.
Začátek ještě jde, věřím autorům, že Francouzi jsou srdeční, družní atd. Má to jen jeden háček. Musíte ovládat tu divnou řeč. Těžko jako zahraniční návštěvník chápu zmiňovanou vstřícnost, když i v řadě muzeí jsou popisky pouze ve francoužštině. Ale budiž, jde o rys, který aspoň nějak ilustruje to, co je uvedeno v titulu. Záhy se z knihy stává něco mezi turistickým průvodcem a ódou na velikost a nedostižnost Francie. Jenže i jako průvodce selhává. Skáče od jednoho tématu k druhému naprosto nahodile, někdy se opakuje a celkově je naprosto zmatený. Ale dna spisek dosahuje, když se ve snaze dokázat dokonalost Francie sníží ke lžím a polopravdám. Fondue vymysleli Francouzi, do Itálie nemá cenu jezdit, protože kromě antických památek tam není, co vidět, čipovou kartu vymyslel Francouz (ano, ale na základě německých výzkumů a pro americkou firmu Honneywell), a britský přínos k vývoji a výrobě Concordu byl nepochybně tak mizivý, že ho není třeba zmínit ani okrajově. Jen tak namátkou.
Nicméně pokud je člověk nekritický obdivovatel Francie, jistě ho kniha potěší.
Za mě ale určitě nebrat.