Umírala mladičká přehled
Frans Eemil Sillanpää
V nejslavnějším románě Umírala mladičká z r. 1931 vyjádřil autor na tragickém příběhu chudé venkovské dívky Silji, jejího osamělého dětství, veliké lásky a smrtelné nemoci jedinečným způsobem symbiózu člověka a přírody. Jednoduchá linie vyprávění je prolnutá popisem přírody, často uváděným do vztahu se stavem duše. Opakovaný motiv léta jako symbol životního naplnění hrdinky ostře kontrastuje s její osudovou a nevyhnutelnou smrtí, jejíž finále je připravováno od samého počátku. Autor za tento román obdržel v r. 1939 Nobelovu cenu. Dřevoryt a grafická úprava Cyrila Boudy.... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 1946 , F. Topič (Praha)Originální název:
Nuorena nukkunut, 1931
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Umírala mladičká. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (18)
Jejej, to mi to ale nesedlo.
Příběh by mohl být dobrý, ale já se tak trápila s tím stylem psaní, že jsem myslela, že to snad nedočtu. Ale, uff, zvládla jsem to. Jsem ráda, že mám přečteno, ale už nikdy více.
Pardon, pane Sillanpää....
Nechala jsem se zlákat vysokým hodnocením a pak jsem celou dobu litovala. Příběh a hrdinové by nebyli tak špatní, i když mě to nijak zvlášť neoslovilo. Styl mi vůbec neseděl a chtěla jsem kvůli tomu knihu odložit nedočtenou, ale ještě nikdy jsem nečetla nic z finské literatury a tak jsem byla zvědavá, zda mě autor přeci jen něčím nepřekvapí. Nepřekvapil.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Umírala mladičká v seznamech
v Právě čtených | 1x |
v Přečtených | 105x |
ve Čtenářské výzvě | 15x |
v Doporučených | 10x |
v Knihotéce | 87x |
v Chystám se číst | 39x |
v Chci si koupit | 6x |
v dalších seznamech | 2x |
Štítky knihy
smrt finská literatura osamělost společenské romány nešťastná láska život na vesnici Nobelova cena za literaturu
Zrození, život a smrt jedné mladé finské dívky. Popravdě zvláštní kniha. Nečetla se úplně dobře (ve smyslu plynule), ubíhalo to hodně pomalu, v první třetině jsem dokonce zvažoval, že to odložím. Nakonec jsem ale rád, že jsem to dočetl, protože to je zajímavý příběh (obzvláště ve třetí čtvrtině mě hodně bavil). Jen je psán trochu zvláštním stylem a někdy až lehce kostrbatě vrstvenými dlouhými souvětími, že to prostě neodsýpá, jak by člověk čekal. Takové finsky pochmurné, mrazivé a vlastně smutné drama.