• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

Nové komentáře u knih Frans Eemil Sillanpää

Umírala mladičká

„Zrození, život a smrt jedné mladé finské dívky. Popravdě zvláštní kniha. Nečetla se úplně dobře (ve smyslu plynule), ubíhalo to hodně pomalu, v první třetině jsem dokonce zvažoval, že to odložím. Nakonec jsem ale rád, že jsem to dočetl, protože to je zajímavý příběh (obzvláště ve třetí čtvrtině mě hodně bavil). Jen je psán trochu zvláštním stylem a někdy až lehce kostrbatě vrstvenými dlouhými souvětími, že to prostě neodsýpá, jak by člověk čekal. Takové finsky pochmurné, mrazivé a vlastně smutné drama.“... celý text
— eraserhead

---

Umírala mladičká

„Jejej, to mi to ale nesedlo. Příběh by mohl být dobrý, ale já se tak trápila s tím stylem psaní, že jsem myslela, že to snad nedočtu. Ale, uff, zvládla jsem to. Jsem ráda, že mám přečteno, ale už nikdy více. Pardon, pane Sillanpää....“... celý text
— Cajda

---

Umírala mladičká

„Nechala jsem se zlákat vysokým hodnocením a pak jsem celou dobu litovala. Příběh a hrdinové by nebyli tak špatní, i když mě to nijak zvlášť neoslovilo. Styl mi vůbec neseděl a chtěla jsem kvůli tomu knihu odložit nedočtenou, ale ještě nikdy jsem nečetla nic z finské literatury a tak jsem byla zvědavá, zda mě autor přeci jen něčím nepřekvapí. Nepřekvapil.“... celý text
— Zelený_Drak

---

---

Umírala mladičká

„Vkus se poněkud proměňuje a určitě bych této knize nyní nedal Nobelovu cenu, jako se stalo autorovi. Nicméně mu ji přeju. Je to autentická a upřímná snaha vylíčit osud mladé dívky, jejíž smrt tu není překvapující katarzní událostí, naopak je jakýmsi rámem. Krajina je někdy posmutnělá, někdy plná letního slunce, na jezeře bývá slabý led, který hrozí propadnutím, vlaštovky si po střechou komůrky vedle chléva dělají hnízdo a hlavní hrdince Silje děají společnost. A sedláci a hospodáři jsou vrostlí do země, přivázání rodově ke svým statkům, až do okamžiku, kdy se zemí nejprve proženou rudí a pak bílí. Silja pochází také z rodového statku, ačkoliv je poslední z dětí, která přežila. Sleduje úpadek jejich rodového sídla, po smrti matky i otce odchází do služby a vystřídá několik různorodých služeb jako "děvečka". Nedá na sebe dlouho čekat i láska a dál nebudu spoilerovat. Tohle všechno připomíná Glazarové Advent, Čapkův Hordubal, Waltariho Cizinec přichází, Klostermanovy knihy a nebo spíš Bjørnsonovu Synnøve ze Slunečného návrší a ještě spíše Gulbranssenovu trojdílnou ságu Věčně zpívají lesy, Vane vítr z hor a Není jné cesty. Ten pocit velké severské země, stojící na prahu modernity, s lidmi srostlými s půdou, kteří dýchají s přírodními rytmy a prožívají své radzosti i rány osudu, to je radost ke sdílení. Někdy při čtení takových knih mám až stesk nad tím, jak tady v Čechách jsme už právě tenhle vztah pozapomněli a dnes je všechno post-postmoderně bezhodnotové. Takže takové čtení je velmi líbezné, nostalgické, jakkoliv tragické. Dávám tomu jen tři hvězdičky, protože ostatní výše zmiňované knihy jsou silnější. Tady je krásná ženská postava vsazená do své země, trochu naivní, ale dychtivá života. Ale způsob, jakým je kniha vyprávěna, mě trochu rušil - nejen, že je jasné z názvu, že hlavní postava zemře, ale i v textu samotném se neustále předbíhá k tomu, co bude a pak se zase vrací, díky čemuž podle mě nemá kniha ten tah, který by měla mít a který třeba Gulbranssenova trilogie ma. Ale jsem rád, že jsem si ji přečetl.“... celý text
— Apo73

---

Umírala mladičká

„Líbezně napsaný příběh. Vypravěč nám sice hned na začátku prozradí jeho tragický konec a podobný postup používá i během celého vyprávění. Ale o to lépe se člověk soustředí na plynutí příběhu, nemusí být napjatý, jak to asi skončí. A přestože se vše odehrává v pohnutých dobách kolem 1. světové války a revoluce v Rusku, kdy byl život určitě těžký, dýchá to na mne "starými dobrými časy".“... celý text
— Alena3029