Umírání jako cesta k životu přehled

Čas trochu vystřízlivět z Moodyho. Jenže ono to přesvědčování z knihy dost vyčnívá, takže odrazuje, i když by byl člověk nakloněn poslouchat (koncept neexistence Já a Prázdnoty je naprosto ok). Takovej vědec je prostě skřípnutej a musí dost dřít, aby si to v hlavě srovnal v souladu s grantovou politikou.
Za mě díky, posadila mě trochu na zem z moc vysokýho výletu, ale myslím, že jsem se pak vydal ještě dál.

Tuhle knihu jsem četla brzy po jejím prvním vydání a pamatuji si, jak jsem z ní byla rozladěná. Připadalo mi, že chce čtenáře za každou cenu přesvědčit o svém osobním - věděckém přesvědčení, že lidi, kteří prožili své osobní příběhy z prahu smrti a pak se je odvážili vyprávět, byli v podstatě obětmi svých vlastních mozků. Tenkrát frčel Moody, ale Anita Moorjani ještě nenapsala svou knihu Musela jsem zemřít. A tak se ptám: Kolik lidí, kteří se vrátili z druhého břehu, paní Blackmore přesvědčila o svém pojetí?