Susan Blackmore

Přidat do oblíbených Koupit knihy

anglická, 1951

Populární knihy

Teorie memů. Kultura a její evoluce.
Teorie memů. Kultura a její evoluce.
Umírání jako cesta k životu
Umírání jako cesta k životu
Otestujte své psychické schopnosti
Otestujte své psychické schopnosti

Nové komentáře u knih Susan Blackmore

Teorie memů. Kultura a její evoluce. Teorie memů. Kultura a její evoluce.

„Originální, neobvyklá, znepokojující a proto velmi inspirativní kniha. Podrobnou recenzi jsem publikoval už dříve, odkaz na ni jsem vložil do sekce Recenze.“
— TGC

Umírání jako cesta k životu Umírání jako cesta k životu

„Čas trochu vystřízlivět z Moodyho. Jenže ono to přesvědčování z knihy dost vyčnívá, takže odrazuje, i když by byl člověk nakloněn poslouchat (koncept neexistence Já a Prázdnoty je naprosto ok). Takovej vědec je prostě skřípnutej a musí dost dřít, aby si to v hlavě srovnal v souladu s grantovou politikou. Za mě díky, posadila mě trochu na zem z moc vysokýho výletu, ale myslím, že jsem se pak vydal ještě dál.“... celý text
— arcs

Teorie memů. Kultura a její evoluce. Teorie memů. Kultura a její evoluce.

„Základní témata knihy jsou: Koevoluce memů a genů, jejich soutěž, parazitismus a symbióza, darwinovská a lamarckistická evoluce memů, vliv memů na evoluci a rozvoj lidského mozku (jsou zde shrnuty i další teorie o vývoji lidského mozku), skupinový výběr, vznik zemědělství, jak nás ovlivňuje to, že jsme přizpůsobeni době, kdy lidé byli sběrači a lovci, klesající porodnost, altruismus, ekologie, vegetariánství, reklama nebo také únosy mimozemšťanů (autorka v mimozemšťany na Zemi tvrdohlavě nevěří, přestože mluvila s řadou těch, které mimozemšťani unesli) nebo zážitky z „života po smrti“, náboženství, léčitelské praktiky... Ke konci se dostaneme i k tématům jako písmo, internet nebo vědomí. "Čím více dětí mají, tím víc se odříznou od společenského života. Proto mají jen málo příležitostí šířit své vlastní memy, včetně memů o rodinných hodnotách a radostech spojených se spoustou dětí. Naopak ženy s jedním či dvěma dětmi, případně vůbec bez dětí, budou s mnohem větší pravděpodobností pracovat mimo domov, vést zajímavý společenský život, naučí se používat e-mail, budou psát knihy, články a odborné zprávy, stanou se političkami nebo mediálními hvězdami. Zkrátka, mohou dělat spoustu nejrůznějších věcí, jejichž prostřednictvím budou šířit své memy, včetně memů o používání antikoncepce a o malých rodinách. Právě tyto memy vídáme v médiích, to ony inspirují své okolí a stávají se vzory, kterým se jiné ženy snaží vyrovnat. Jsme svědky skutečné bitvy – bitvy mezi geny a memy, v ní. se bojuje o replikační mašinérii – v tomto případě o ženské tělo a mysl. Každé z nás je v životě dopřána jen omezená zásoba času a energie. Můžeme s nimi naložit, jak chceme, ale nemůžeme mít mnoho dětí a současně věnovat maximum času a energie šíření memů. Je to zvláštní bitva, jež ovlivňuje především ženy a nabírá na intenzitě s tím, jak ženy zastávají stále důležitější místa v naší memy ovládané společnosti." knihu je možné dohledat online - odkaz mi bohužel vymazali“... celý text
— NGC6715

Teorie memů. Kultura a její evoluce. Teorie memů. Kultura a její evoluce.

„Neobyčajne zaujímavá kniha na tému evolúcie kultúry. Autorka vychádza z predpokladov biologickej evolúcie, pri ktorej replikátorom- génom ide o vlastné zmnoženie a prenos do ďalšej generácie. Kultúrne jednotky čiže memy pokladá za replikátory samostatného typu, ktoré sú do značnej miery nezávislé na evolúcii biologickej a súťažia o možnosť replikácie v našich mozgoch. Väčšinu vývoja sú gény i memy navzájom zviazané v rámci biologicko-kultúrnej koevolúcie, takže kultúra nám a našim génom prevažne prospieva. Avšak autorka vyvracia predpoklad, že kultúra je pes uviazaný na genetickej reťazi. Naopak- v mnohých prípadoch sú gény vo vleku sebeckých memov a kultúry, pretože jej evolucia je podstatne rýchlejšia a predovšetkým nezávislá. Gény jednoducho memom a kultúre nestíhajú. To vysvetľuje aj veľmi časté prípady zdanlivej maladaptácie v našej spoločnosti- čiže chovaniu, ktoré neprospieva našim génom. Dakedy im dokonca vyslovene škodí. Kultúrne memy zohrali dôležitú úlohu pri vzniku našich predimenzovaných mozgov, reči, písma, ale sú aj podstatou vzniku spoločenského altruizmu náboženstva ako takého. Nakoniec sa autorka dostáva k otázke nášho vedomia a prekvapivému záveru týkajúceho sa našej slobodnej vôle. Osobne považujem za veľmi zábavné pozerať sa na nás a našu spoločnosť optikou tejto teórie- človek s pobavením pochopí mnohé príčiny nezmyselného až sebepoškodzujúceho spoločenského správania ľudí- od konšpiračných teórii a antiočkovacích sekt až po manipulačné metódy biznisu a marketingu. Parazitizmu sa totiž darí aj v kultúrnej oblasti a parazitické memy sa šíria obzvlášť rýchlo. Uvedená kniha je jednou z tých, o ktorej máte chuť povedať svojim známym. Čiže "Teorie memů" je úspešným memom!“... celý text
— bulat

Umírání jako cesta k životu Umírání jako cesta k životu

„Tuhle knihu jsem četla brzy po jejím prvním vydání a pamatuji si, jak jsem z ní byla rozladěná. Připadalo mi, že chce čtenáře za každou cenu přesvědčit o svém osobním - věděckém přesvědčení, že lidi, kteří prožili své osobní příběhy z prahu smrti a pak se je odvážili vyprávět, byli v podstatě obětmi svých vlastních mozků. Tenkrát frčel Moody, ale Anita Moorjani ještě nenapsala svou knihu Musela jsem zemřít. A tak se ptám: Kolik lidí, kteří se vrátili z druhého břehu, paní Blackmore přesvědčila o svém pojetí?“... celý text
— kamibe

Přejít na knížky autora