Umrieť a nájsť samú seba přehled
Anita Moorjani
Musela jsem zemřít série
1. díl >
Anita Moorjani štyri roky trpela rakovinou, až jej 2. februára 2006 orgány v zoslabnutom tele vypovedali službu a podľa lekárov bola klinicky mŕtva. Na celých dvadsaťštyri hodín sa ocitla na druhom brehu. Tam pochopila príčiny vzniku svojej choroby, hlbší zmysel svojho bytia, aj to, ako funguje´jeho prepojenie so životom po smrti. Mala možnosť rozhodnúť sa, či zostane, alebo sa vráti späť. Rozhodla sa vrátiť a 9. marca 2006, päť týždňov po prijatí do nemocnice, kde zažila klinickú smrť, ju prepustili domov. Bola úplne vyliečená, po rakovine s metastázami v kostnej dreni a všetkých orgánoch nebolo ani stopy. Lekári to považovali za nemožné. Opakovanými vyšetreniami sa snažili dokázať, že majú pravdu, ale Anita je dodnes zdravá, cestuje po svete a prednáša.... celý text
Literatura světová Romány Biografie a memoáry
Vydáno: 2013 , Eastone BooksOriginální název:
Dying to be Me, 2012
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Umrieť a nájsť samú seba. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (214)
Kniha k zamyšlení nad životem a uspěchanou dobou. Akorát se často opakují některé věty, až to pak bylo trocha nepříjemné.
Toto byla jedna z prvních knih na téma zážitků blízké smrti. Moc mi pomohla po odchodu mně blízké osoby. Začala jsem se o toto téma více zajímat, protože přináší naději, že ti kteří odešli nejsou definitivně ztraceni. kromě toho je tu i důkaz, že žádná nemoc není nevyléčitelná a každý člověk má v sobě obrovskou sílu, kterou může zmobilizovat a uzdravit nejen svou duši, ale i fyzickou schránku. Kniha, která dává naději.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Umrieť a nájsť samú seba v seznamech
v Právě čtených | 25x |
v Přečtených | 1 255x |
ve Čtenářské výzvě | 125x |
v Doporučených | 114x |
v Knihotéce | 347x |
v Chystám se číst | 659x |
v Chci si koupit | 155x |
v dalších seznamech | 9x |
Opravdu silná kniha, i když mnohem víc se mi líbila od Moodyho: "Život po životě".
Zde autorka mluví o své osobní zkušenosti s klinickou smrtí. Ne všemu jsem úplně porozuměla, ale vzhledem k tomu, v jakém stavu byly její orgány, mi její náhlé zotavení, nemůžu si pomoci, přijde trochu jako sci-fi. Toto téma vždy dává naději, ale žádný jednoznačný závěr nelze udělat, neboť nevíme, zda by se Anita tak báječně cítila, kdyby se rozhodla jít dál a zpřetrhat trvale všechna spojení s fyzickým světem. Co by nastalo potom? Možná tma, ticho a nic? Nemohly být tyto zážitky jen produktem mozku, který se náhle ocitl bez kyslíku? To se jednou dozvíme všichni...
Příběh samotný mě bavil, ale v závěru zazněly v podstatě známé věci jako že bychom měli být sami sebou, dělat co nás baví, mít se rádi, nemoc že je často onemocněním duše atd. Nikdy nemohu také souhlasit s tím, že bych měla mít soucit s pachatelem znásilnění či vraždy.
Po přečtení jsem měla tedy trochu rozporuplné pocity a navíc jsem už byla trochu alergická na některá slova jako velkolepost, bezpodmínečnost či jedinečnost.