Ústava přehled
Platón
Dialog Ústava (řecky πολιτεία, latinsky De republica - odtud mezinárodně užívané označení Rep), napsaný kolem roku 370 př. n. l., je jedním z vrcholných Platónových děl a jedním z nejdůležitějších a nejslavnějších textů západní filosofie vůbec. Ústava má formu velice rozsáhlého dialogu, ovšem nepřímého: Sókratés zde vypráví o rozhovoru, jehož se účastnili také Glaukón, Polemarchos, Thrasymachos, Adeimantos, Kefalos a Kleitofón. Má deset knih a hlavním tématem díla je spravedlnost na úrovni jedince i státu, kniha se však dotýká i mnoha dalších oblastí, včetně umění, výchovy, práva, vědy atd. V sedmé knize, věnované hlavně vědám a vzdělávání, je jeden z nejslavnějších Platónových textů, Mýtus o jeskyni (517a-518a). Spolu s jedním z posledních Platónových děl, Zákony, zakládá Ústava zvláštní žánr utopie, myšlenkového experimentu s možnostmi spravedlivého uspořádání lidských společností.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Ústava. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (1)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Ústava v seznamech
v Právě čtených | 1x |
v Přečtených | 20x |
v Knihotéce | 11x |
v Chystám se číst | 5x |
v Chci si koupit | 10x |
v dalších seznamech | 2x |
Štítky knihy
Autorovy další knížky
1993 | Ústava |
1979 | Dialogy o kráse |
1993 | Faidón |
2008 | Timaios / Kritias |
1910 | Obrana Sokratova |
K Platonově Ústavě jsem se dostala poprvé ještě na střední škole. Byla jsem nadšená tehdy a jsem i dnes. Jen těžko říct, zda za to nadšení v minulosti mohla kniha samotná nebo můj snad až nekriticky obdivný pohled na osobu autora. To první, co mě uchvátilo byl fakt, že text přečtený před čtvrt stoletím se mi z paměti vracel jako by to bylo včera. Přeháním... předevčírem. Některé pasáže byly tak "stejné" a jako by s ním přišel i ten pocit ze čtení z časů minulých. Můj pohled na text samotný doznal určitých změn. A i když stále považuji Platona za významnou osobnost, ten nekritický obdiv je pryč. Možná by byl jeho žák Aristoteles potěšen, že některé věci dnes vidím jinak a více v prospěch jeho Politiky. Paradoxně byl pro mě zcela nový Peroutkův úvod do díla a jeho zmínka o Platonově komunismu. A snad poprvé v životě mě nějaký úvod ovlivnil natolik, že jsem se seriozně tímto pohledem během četby zabývala.