Utažení šroubu přehled

04.04.2024

Trochu náročnější četba i pro toho, kdo viděl některou z filmových adaptací, a dokonce i pro toho, kdo jich viděl hodně. Kniha je sice krátká, ale není to žádná „jednohubka“ (na to slovo v souvislosti s knihami začínám být alergická). Text je natolik hutný, že zhltnout ho naráz by byla velká chyba nejen pro trávení, ale i pro čtenářský zážitek, o který by byl člověk ochuzen. A že „šroub“ nebude chutnat každému, takový už je osud nezvyklých jídel.

"Tu nejhorší možnou", odpověděl údajně Henry James na otázku, jakou strukturu hodlá dát svému nově vznikajícímu dílu The Turn of the Screw. A asi musím uznat, že byl v tomto smyslu poměrně dost úspěšný. Není to věru radostné čtení, to vůbec ne. Člověk se může nudit, může ho chvílemi bolet hlava. Ale je to natolik unikátní zážitek, že se to snad i vyplatí.

Mnoho knih se vzpírá jakékoliv konzistentní interpretaci, zmiňme například díla Kafkova. Není to vysloveně raritní jev. Ale to, aby autor svou knihu psal co nejsložitěji možně, zvolil co nejnedůvěryhodnějšho vypravěče a úmyslně do testu cpal náznaky co nejvíce interpretací, aluze co možná nejvíce děl a zatajoval co jevíce informací, to zas tak běžné nebývá. Oni to většinou nedělají ti lidé naschvál! Nu ale zde tomu tak schválně je. Možná proto působí kniha poněkud šroubovaně (hehe, jsem já ale vtipný!) a jakoby byla z modelíny. O to je ostatně divnější.

Napíše-li autor knihu takovým způsobem, nezbývá čtenáři než rezignovat na postavení koherentní interpretace, musí si zkrátka hravě vybrat tu svou interpretaci a smířit se s ní. Nebo se zbláznit, to je druhá alternativa. Já si vybral hned. Sorry jako, ale ta ženská je magor. Prostě si to vemte, draze si zaplatíte vychovatelku pro svá dítka, abyste je pokud možno nemuseli vídat osobně, a ona pak na to, že jedno z těch dítek vyhodí ze školy reaguje tak, že se rozhodne nic neudělat. Je to žena očividně labilní, silně egoistická, žena, která se raduje z toho, že z ní okolí má trochu strach, žena, která může "formovat" malé děti a velice si to užívá, žena, která vidí duchy, ale když je náhodou nevidí, je to ještě horší, než když je vidí, protože co když se ukazují někomu jinému? Je to žena, která na někom vlastně násilím vynutí zpověď a raduje se z toho, že odkryla to nejčernější z dušinky svého možná trochu drzého, ale jistě inteligentního a nikterak špatného svěřence.

Nejvíce paralel díla vidím s Goethovým Králem duchů. Není to stejné, očividně, ale podobností je tam mnoho. Definitivně jsem se v tom utvrdil posledním řádkem novely, při vzpomínce na poslední verše Goethovy:

"Dem Vater grausets, er reitet geschwind,
er hält in den Armen das ächzende Kind,
erreicht den Hof mit Mühe und Not;
in seinen Armen das Kind war tot."

Či na verše z vlastního převyprávění dané básně skupinou Rammstein, což mi k celkovému obrazu díla sedí snad ještě lépe:

"Der Vater hält das Kind jetzt fest (komm her)
Hat es sehr an sich gepresst (bleib hier)
Bemerkt nicht dessen Atemnot (wir sind gut zu dir)
Doch die Angst kennt kein Erbarmen (komm her)
So der Vater mit den Armen (bleib hier)
Drückt die Seele aus dem Kind (wir sind Brüder dir)
Diese setzt sich auf den Wind und singt"

A omezím se zde jen na to. Asi by se toho o knize dalo docela dosti napsat a při pozorném čtení nad vínem s kolegou a dobrou náladou by se toho jistě dalo hodně vymyslet. Ale zde si to odpustím. Snad poslední poznámka. Kniha obsahuje hrozně zajímavého hetero a intradiegetického vypravěče, který dosahuje zcela enormní míry nespolehlivosti, která každou jednu informaci zanáší pískem nedůvěry. Proto příběh patrně působí tak rozporně a za to patří autorovi obdiv.

Ha! A málem bych zapomněl. Podíval jsem se na operní provedení této novely od Benjamina Brittena v provedení Opera North. Velice doporučuji, je to poutavý pohled. Opera nezbytně potřebovala jisté tematické i prostorové zúžení, což očividně muselo pozměnit interpretaci díla (ostatně duchové jsou v opeře mnohem, ale mnohem aktivnější), která se tak naklání spíše k té právě opačné, než je mé čtení knihy. Ale to neva, pohled je to opravdu výborný. Do děje jsou navíc včleněny verše Williama Butlera Yeatse "The ceremony of innocence is drowned", což celku přidává další podivnou mystickou vrstvu.