Útěk přehled
Jiří Hejda
Próza Jiřího Hejdy, odsouzeného v procesu s dr. Miladou Horákovou, který prožil dvanáct let v komunistických kriminálech, nese všechny znaky klasického příběhu o útěku z vězení. Je tu napětí, prudké dějové zvraty, pocity marnosti i chvíle naděje, to vše umocněné důvěrnou znalostí muklovského prostředí. Hlavní hrdina utíká před nelidským systémem, neutíká ale před svým svědomím, ideály a zodpovědností. A tak, aniž by to oslabilo dramatičnost děje, můžeme sledovat i jeho niternou cestu ke správnému rozhodnutí... Román Jiřího Hejdy, který vznikl na základě autentických vyprávění autorových spoluvězňů, vyšel poprvé – a na dlouhou dobu naposledy - v roce 1969. I přes nastupující cenzuru se tehdy již nepodařilo normalizátorům zabránit vydání a kniha se setkala s nebývalým ohlasem čtenářské veřejnosti. Nyní vychází po 46 letech znovu...... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Útěk. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (5)
Zajímavý román. Nabízí nejen dobrodružství a napětí, jak hrdina dopadne, ale i mnoho podnětů k zamyšlení. Byla bych já schopná obětovat řadu let života pro své přesvědčení? Stojí to za to? Jaký život člověka čeká v emigraci? Těžko odpovědět. Konec byl pro mě překvapivý.
Související novinky (1)
Knižní novinky (5. týden)
31.01.2021
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Útěk v seznamech
| v Přečtených | 29x |
| ve Čtenářské výzvě | 2x |
| v Doporučených | 3x |
| v Knihotéce | 13x |
| v Chystám se číst | 25x |
| v Chci si koupit | 6x |
| v dalších seznamech | 3x |
Štítky knihy
útěk vězení, věznice Československo 50. léta 20. století komunismus autobiografické prvky Milada Horáková, 1901-1950 oběti komunismuAutorovy další knížky
| 2010 |  Žil jsem zbytečně |
| 2015 | Útěk |
| 2010 |  Sonety |
| 2023 | V zemi hákového kříže - Německo 1934; Bída v pohraničí - Československo 1935 |
| 1934 | V zemi hákového kříže: Německo v srpnu 1934 |
Ráda čtu knihy na toto téma. Jenom mi přijde, že je jich málo, určitě méně než knih o druhé světové válce.
Knihu jsem přečetla jedním dechem. Pořád jsem si říkala, že musím vědět jak to dopadne, to mě hnalo dál a dál. Musím říct, že konec je opravdu překvapivý.
A ještě bych dodala, že o některých příbězích z lágru jsem četla už v jiných knihách. Konkrétně tu o dozorci, který neznal hodiny, vězni mu namalovali, jak to bude vypadat, až je bude mít probudit, ale dozorce si popletl ručičky a probudil je o dost dříve než měl.