Utopie přehled
Thomas More
Popis knihy zde zatím bohužel není...
Literatura světová Filozofie
Vydáno: 1911 , J. Otto - Ottovo nakladatelstvíOriginální název:
Utopia, 1516
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Utopie. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (22)
Fantaskní vize ideálního státu. V 16. století to musela být neskutečná "pecka"! Škoda, že si z některých myšlenech vzali "mustr" totalitní režimy...
A bylo to zajímavé čtení, ne že ne. Klasicky jsem knize věnoval mnohem méně času, než by si zasloužila, ale kdyby vás čekal stejný semestr jako mě, taky by jste to tak udělali, nebylo zbytí. Několik dlouhých dnů jsem nemohl překlenout stranu třicátou, dnes jsem si však řekl, dost, Vojtěchu, dost bylo oddalování. Sedl jsem si k tomu, začetl se a královsky se pobavil.
V prvé řadě se jedná o vtipné čtení plné zajímavých myšlenek a anticipací dosud nevyřčeného. Zároveň je to kniha nemísta, čehosi nejsoucího, ani dobrého per se, ani špatného per se. Je to kniha celku, který je však po částech paradoxní. Je to kniha hrozně zajímavá. Pokusím se postupně jednotlivé zmíněné body projít, s tím se ale také pokusím nezabřednout do jednotlivostí, ty už tu popsali jiní.
Proč kniha zajímavých myšlenek anticipujících dosud nevyřčené? Vidím pro to dva důvody. Kniha nezbytně vyvolává asociace dvěma myšlenkovým směrům. Utilitarismu coby směru normativní etiky, komunismu coby druhu společenského zřízení. V tom směru kniha jistě rozebírá velice zajímavé myšlenky (nevytváří, More z velké části netvoří, jen brousí a vylepšuje, dává funkčnější tvar), které před ním nastínili Platón (komunismus) a Epikúros (hédonismus). More se však blíží tomu, co teprve mělo přijít. Likviduje některé zcela absurdní myšlenky Platónovi a přibližuje se tak Marxovi a zároveň přepřádá myšlení Epikúrovo do čehosi více podobného myšlení Benthamovu, v něčem dokonce anticipuje myšlení Millovo. Už proto je kniha mimořádně zajímavá.
Je to kniha nemísta. Nezapomínejme, utopie, třebaže s tím slovem jazyk udělal mnohé, nemusí nést konotace pouze pozitivní. Stricto sensu je utopií Orwellův svět z 1984. Má se jednat o svět který je dokonalý (absolutní) v nějakém konkrétním smyslu, ne nezbytně takový, který je dokonalý v dobrém smyslu. To je jistě Utopia. Je to svět zajisté dokonalý, není to svět, ve kterém by jeden chtěl nezbytně žít. Rousseau napsal ve své nejznámější stati, že byl-li by národ bohů, vládl by si demokraticky. V Utopii platí, že národ bohů si vládne socialisticky. Je to národ masy bez individuality, který potlačil veškerou svébytnost, veškeré ego. Je to národ, ve kterém každý dělá co dělat má. Však se na to podívejte, je to tak dokonalé, že je to až absurdní. Dokonalí lidé, dokonalé místo k životu, dokonalý jazyk! Absurdní. Ale stále platí, je to dokonalé. Zůstáváte-li však lidmi, v Utopii byste žít nechtěli. Ani More by ostatně nechtěl.
Je to kniha paradoxů. Obsahuje popis zřízení krajně liberálního, které je však strašlivě centralizovaný. Je to národ pluralistický, který je ale přísně jednotný. Je to stát svobodné vůle jednotlivce, ale pouze pokud se to celku hodí. Je to stát volnosti ducha, pokud ovšem nemá být někde zapřažen. Je to místo krajně nenásilné, které je ovšem implicitně násilné v tom nejděsivějším slova smyslu. Pohleďme na to. Ten svět je popsán tak, že v něm je svoboda individua preferována nad cokoliv jiného. Ale co deset let si bez přihlédnutí k vůli individua musíte vzít na starost nový dům, musíte chodit dělat na pole, musíte vykonávat činnost pro kterou jste vyučeni, při nejlepším se můžete vyučit novou. Můžete věřit v co chcete, ale ta víra musí u každého vypadat stejně. Můžete si dělat co chcete, ale víceméně tak, jak to dělají všichni ostatní. Smíte spáchat sebevraždu, ale jenom pokud k tomu máte svolení, pokud jej nemáte, bude vaše tělo svrženo do močálu. Můžete si chodit kam chcete, ale pouze pokud k tomu máte svolení. Daný stát neobsahuje násilí. Neradi války, neradi bitky, neradi násilné kratochvíle. Všechno v něm funguje zdánlivě samo, bez problémů a nutnosti státního donucení formou výkonu zákonných ustanovení represivní složkou. Podivejte se na to, však tam nemají mnoho zákonů, o represivních silách se vlastně nehovoří. Ale je to tak skutečně? Právo nemusí být psané, násilí nemusí být institucionalizované. Přeci každý v tom státě je brancem a platí, že "přítomná pohotovost očí všech lidí činí nezbytným věnovat se buď obvyklé práci, nebo jenom výjimečně čestné prázdni". To připomíná kulturu udavačství totalitních režimů. Tento koncept panoptikonu je inherentně násilnější, nežli institucionalizované složky.
A tak tu stojí, Utopia. Je to fascinující a zajímavý pohled. Ale budí strach.
Související novinky (1)
Nové eknihy zdarma (květen, 5. díl)
20.05.2019
Citáty z knihy (1)
„Utópia je útla, ale mimoriadne významná kniha, ktorá by nemala chýbať v knižnici každého človeka, ktorý sa zaoberá otázkami sociálnej spravodlivosti a túži po poznaní. ďaka spisovateľovi, filozofovi, právnikovi, lordovi kancelárovi a napokon aj svätcovi Thomasovi Morovi (* 7. február 1478 Londýn – † 6. júl 1535 Londýn) sa slovo utópia dostalo do slovníkov všetkých civilizovaných národov a tak ako kniha je spojené s protichodnosťou. Utópie ako literárny žáner obsahujú vo väčšine prípadov dve zložky: ostrú kritiku súčasného stavu spoločnosti a projekciu ideálnej spoločnosti. Forma tohto žánru bola ovplyvnená antikou, keďže je písaná vo forme dialógu a vznešeným jazykom striedaným s podobenstvami a sociálno-kritickými poznámkami. Utopické literárne diela sú založené na rozprávaní o krajine, ktorá je umiestnená na bližšie nešpecifikovanom mieste (mesto, ostrov), kde väčšinou dominuje sociálna spravodlivosť, rovnosť a harmónia. K napísaniu diela Utópia Mora inšpirovali jednak ideové východiská antickej filozofie (platonizmus, epikureizmus, stoicizmus), antický mýtus o zlatom veku (Lukiános, Ovídius), ďalej ranokresťanské rovnostárstvo a komunitný život mníchov podľa sv. Benedikta, ako aj kresťanská filozofi a dejín a idea mieru u sv. Augustína, napokon aj renesančná prírodná filozofia a renesančná sociálna filozofia (Pico della Mirandola, Dante Alighieri a Morov dlhoročný priateľ Erazmus Rotterdamský). Výrazným motívom utópie je aj renesanciou ovplyvnený antropocentrizmus, ktorý sa prejavil v demokratickom duchu diela (človek má možnosť meniť spoločnosť a voliť, prípadne odvolať panovníka a tým pádom aj zasahovať do dejín).“
Kniha Utopie v seznamech
v Právě čtených | 5x |
v Přečtených | 193x |
ve Čtenářské výzvě | 14x |
v Doporučených | 7x |
v Knihotéce | 63x |
v Chystám se číst | 130x |
v Chci si koupit | 46x |
v dalších seznamech | 4x |
Výborné čtení. Kniha napsaná před 500 lety, ale ten přesah do dnešních dní je neuvěřitelný. Když si vezmu ten závěr... jako by autor popisoval dnešní dobu. Upřímně řečeno s něčím se dá polemizovat, ale s mnohým takřka vůbec. Vřele doporučuji, už jen pro útlost této knihy. Přemýšlet nad jejím poselstvím pak budete jistě ještě dlouhou dobu poté.