Pouta přehled

25.08.2024

Vítejte ve Velké Británii devatenáctého století - ve které se prohání upíři a lovci upírů. Ve světě podmanivém jako ta nejsladší vůně, ve světě divokém jako nespoutaná bouře. Ve světě, jemuž až příliš snadno propadnete, když mu nastavíte svou krční tepnu - přesně tak, jako se to stalo mě. Tohle je opravdu 18+ čtení.
Jak jsem u Růže říkala, že znalost Karmínu vlastně zas tak třeba není, tady je to naopak; Pouta totiž oba předchozí díly dějově spojují a otvírají věci, které se v Karmínu a Růži mohly zdát nedořešené (ale před Pouty vás to zároveň vlastně ani nenapadne), protože zde se spojují dějové linie nejen žen a mužů z hlavních rolí, ale i ti, kteří v prvních dílech figurovali v rolích záporných; zpozornět by tak měli všechny milovnice záporáků, protože tady vám je autorka naservírovala na zlatém podnose (nebo na sešlapaném koberci na podlaze tajemného kočáru, vyberete si).
S novými postavami a novým dějem se rozšiřuje čtenářská znalost světa upírů, přičemž s novými záležitostmi není z toho, co už víme, vůbec nic v rozporu, stejně jako se opět odkrývá i nová další tvář lovců upírů, a já si dynamiku mezi těmito dvěma stranami opravdu užívám. I tady zároveň pokračuje děj příběhů jak z Karmínu, tak z Růže, takže ani v nejmenším nezůstanete ochuzeni o známé vztahy a postavy, ale děj Pout jim nijak neustupuje, naopak se opět skvěle doplňují. A i tady se můžete těšit na pořádnou nálož pekelně žhavých scén, autorka posouvá hranice nejen toho, co je vůči době, v níž se příběh odehrává, společensky nepřípustné, troufám si říct, že se opravdu nebojí za to vzít (včetně toho dvojsmyslu), ale zároveň ani těmto scénám neustupuje příběh, který je stále v hlavní roli, a za tuto vyváženost si autorka opravdu zaslouží smeknout.
Pouta opět dokazují, že Vábení krve disponuje opravdu vymazlenými kousky.