Václav Havel a film přehled
Jan Bernard , Václav Havel
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/399793/mid_vaclav-havel-a-film-fOx-399793.jpg
5
2
2
Scénáře, analýzy a úvahy z let 1957–1989.
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Václav Havel a film. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (1)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Václav Havel a film v seznamech
| v Přečtených | 3x |
| v Knihotéce | 5x |
| v Chystám se číst | 5x |
| v Chci si koupit | 2x |
| v dalších seznamech | 2x |
Jan Bernard s nadstandardní editorskou péči shromáždil Havlovy výpravy do sféry kinematografie. Publikaci otevírá právě Bernardova obsáhlá studie, poskytující (nejen) biografický kontext k následujícím Havlovým textům, zahrnujícím jeho literární pokusy napsané kvůli přijímačkám na FAMU (kam kvůli svému původu nebyl přijat), náměty a scénáře připravené (ale nerealizované) ve spolupráci s Milošem Formanem nebo Janem Němcem či filmovou adaptaci Zahradní slavnosti.
V případě posledně zmíněného textu popisuje Bernard odlišnosti jednotlivých verzí scénáře doslova obraz po obraze. Do podobných detailů, z pohledu laického čtenáře poněkud nadbytečných a vhodných spíše k zařazení mezi dodatky na konci knihy, zachází autor také v případě dalších filmových, televizních a rozhlasových projektů, na nichž se Havel podílel. Takto si na druhou stranu můžeme vytvořit podrobnou představu o genezi jednotlivých literárních podkladů a nahlédnout do zákulisí vývojové fáze filmové výroby, plné přepisování a úprav pro specifické publikum.
V knize najdete také Havlovu teoretičtější studii o filmovém gagu, esej, v němž se zamýšlí nad snobismem a midcultem nebo dvojici kousavých glos z dob normalizace, v nichž se nejvýrazněji projevuje jeho kritický postoj vůči režimu i lidem oportunisticky přistupujícím na nově zavedená pravidla.
Zejména při srovnání s členitými, přesto přehlednými a srozumitelnými souvětími Havlovými, vyniká šroubovanost vět Bernardových, v nichž se občas ztrácí čtenář i jádro sdělení: „Film se podařilo, po výměně kameramana Jaroslava Vojty, s nímž si Juráček nerozuměl, za Ivana Šlapetu po určitém zpoždění kvůli počasí a po několika vynucených střizích dokončit v prosinci 1965 jako poslední film tohoto výrobního roku.“ (s. 63) Vhodnější větná skladba nebo rozdělení do více kratších vět by čtenářský zážitek výrazně zpříjemnily.
Stylistické překážky a drobné formální nedostatky (některé názvy filmů jsou psané kurzivou, jiné nikoliv), které je několikrát třeba překonat, však neumenšují hodnotu obsahu, který díky svědomitým rešerším nabízí neobyčejně hutnou a vyčerpávající kompilaci poznatků ke shromážděným textům, cenným z hlediska filozofického, politického i filmově-dramaturgického.