Války v divočině přehled

04.09.2024

Představte si situaci, kdy pytláci v národních parcích, vyzbrojení minomety a granátomety ze somálských konfliktů, likvidují zvěř, rangery i turisty. Pročež se prezident Keni rozhodne jmenovat do čela parků světoznámého... paleontologa (jasně, logické). Tak začíná válka o divočinu. Tedy jakmile se Leakey dozví, že mu na bedrech spočinul nejvýznamnější průmysl v zemi (totiž turistický), od náhodné osoby, která to zaslechla v rádiu. Úkolu se každopádně ujímá, a když se ho zanedlouhou novináři ptají, jestli si smějí vyfotit nějaké mrtvé slony, doktor paleontologie honoris causa nemůže sloužit (sloni se mají fajn), slíbí jim však fotogenickou hromádku mrtvol lidských. A skutečně během několika let vybuduje ze svých rangerů, původně nevlastnících ani boty, paramilitární organizaci tak skvostnou, že se jí cítí ohrožena keňská vláda. – Jestli si tohle nezaslouží potlesk, pak už nevím co.

Dynamicky se ovšem odvíjí jen asi třetina knihy. Zbytek se týká keňské politiky, především té zákulisní, a zkorumpované byrokracie. Leakey nabízí vhled do fungování institucí jako Světová banka (většinou nerušeně sypající peníze daňových poplatníků Prvního světa do děr světa Třetího, aniž by se zajímala, kde skončí) nebo CITES (proč by organizace na ochranu přírody neměla – před jednáním o ukončení obchodu se slonovinou – přijmout nezištný dárek od Japonska a Hongkongu, největších obchodníků se slonovinou?). Autor se zabývá také kmenovými třenicemi v Keni a jejich vlivem na politiku. Ne že by to bylo nezajímavé, ale deprimující nekalosti v kancelářích zaplňujÍ většinu pamětí. Což vlastně dává smysl. První muž keňských parků, jak si sám posteskl, už nemá čas pozorovat oči lvů u táborových ohnišť, svítání v trávě či slony v jiném stavu než mrtvolném.

Navzdory tomu, že pod Leakeyho správou působila největší odbornice na slony Cynthia Mossová, se v knize setkáváme s chobotnatci jen dvakrát či třikrát. Přitom se válčí hlavně o ně a Leakeyho memoáry vyprávějí o jednom z velkých „posunů morálního zeitgeistu“. Dnes by asi prezident USA stěží mohl strávit rok likvidací africké megafauny (jako Theodore Roosevelt). Středostavovští turisté si už ve stánku se suvenýry rutinně neopatří stolek ze sloní nohy nebo hřebínek z elefantiny. Byl to právě Leakey, kdo změnu začal – tím, že v inspiraci Bridgette Bardot („Spalte kožichy!“) vystavěl hranici ze slonoviny.

V posledních desetiletích se mentalita ochranářského hnutí změnila, a právě tyhle změny zachycují „Války v divočině“. Je zajímavé sledovat, že zpočátku chce i Leakey zabezpečit pouze přirozené prostředí a populace, a to pro další generace – lidí, ne zvířat. Výzkum Cynthie Mossové ho však učí pečovat i o životy sloních jednotlivců, „vnímajících tvorů s dětmi, sestrami a rodinami“. V 70. letech se této „sentimentalitě“ vysmívají i ostatní ochranáři, zatím co sami obvykle odstřelují „nadbytečné kusy“ (což se mimochodem v mnoha národních parcích děje dodnes). Dech pak vyráží srovnání Leakeyho ochranářského impéria s Krugerovým národním parkem, kde Jihoafričané předvádějí autorovi svá moderní sloní a buvolí jatka pod heslem „zvířata si na svoji ochranu musejí vydělat“.
Takže, ačkoli je knížka místy nezáživná, obsahuje momenty klíčové pro pochopení různých přístupů v ochraně přírody. Před Leakeym, bez ohledu na některé z jeho nikoli nejšťastnějších kroků, smekám. A na okraj, keňský prezident Daniel arap Moi je jeden z nejsympatičtějších státníků, o kterých jsem v životě slyšela.

14.04.2018

Naprosto skvělá kniha a když se po přečtení setkáte s autorem, tak o to více..Je úžasný člověk, vyzařující i v jeho letech nesmírnou energii a chuť do života..určitě se ke knize ještě vrátím..