Virginia Morell

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Populární knihy

Moudrost zvířat - Jak zvířata myslí a co cítí
Moudrost zvířat - Jak zvířata myslí a co cítí
Války v divočině
Války v divočině

Nové komentáře u knih Virginia Morell

Války v divočině Války v divočině

„Představte si situaci, kdy pytláci v národních parcích, vyzbrojení minomety a granátomety ze somálských konfliktů, likvidují zvěř, rangery i turisty. Pročež se prezident Keni rozhodne jmenovat do čela parků světoznámého... paleontologa (jasně, logické). Tak začíná válka o divočinu. Tedy jakmile se Leakey dozví, že mu na bedrech spočinul nejvýznamnější průmysl v zemi (totiž turistický), od náhodné osoby, která to zaslechla v rádiu. Úkolu se každopádně ujímá, a když se ho zanedlouhou novináři ptají, jestli si smějí vyfotit nějaké mrtvé slony, doktor paleontologie honoris causa nemůže sloužit (sloni se mají fajn), slíbí jim však fotogenickou hromádku mrtvol lidských. A skutečně během několika let vybuduje ze svých rangerů, původně nevlastnících ani boty, paramilitární organizaci tak skvostnou, že se jí cítí ohrožena keňská vláda. – Jestli si tohle nezaslouží potlesk, pak už nevím co. Dynamicky se ovšem odvíjí jen asi třetina knihy. Zbytek se týká keňské politiky, především té zákulisní, a zkorumpované byrokracie. Leakey nabízí vhled do fungování institucí jako Světová banka (většinou nerušeně sypající peníze daňových poplatníků Prvního světa do děr světa Třetího, aniž by se zajímala, kde skončí) nebo CITES (proč by organizace na ochranu přírody neměla – před jednáním o ukončení obchodu se slonovinou – přijmout nezištný dárek od Japonska a Hongkongu, největších obchodníků se slonovinou?). Autor se zabývá také kmenovými třenicemi v Keni a jejich vlivem na politiku. Ne že by to bylo nezajímavé, ale deprimující nekalosti v kancelářích zaplňujÍ většinu pamětí. Což vlastně dává smysl. První muž keňských parků, jak si sám posteskl, už nemá čas pozorovat oči lvů u táborových ohnišť, svítání v trávě či slony v jiném stavu než mrtvolném. Navzdory tomu, že pod Leakeyho správou působila největší odbornice na slony Cynthia Mossová, se v knize setkáváme s chobotnatci jen dvakrát či třikrát. Přitom se válčí hlavně o ně a Leakeyho memoáry vyprávějí o jednom z velkých „posunů morálního zeitgeistu“. Dnes by asi prezident USA stěží mohl strávit rok likvidací africké megafauny (jako Theodore Roosevelt). Středostavovští turisté si už ve stánku se suvenýry rutinně neopatří stolek ze sloní nohy nebo hřebínek z elefantiny. Byl to právě Leakey, kdo změnu začal – tím, že v inspiraci Bridgette Bardot („Spalte kožichy!“) vystavěl hranici ze slonoviny. V posledních desetiletích se mentalita ochranářského hnutí změnila, a právě tyhle změny zachycují „Války v divočině“. Je zajímavé sledovat, že zpočátku chce i Leakey zabezpečit pouze přirozené prostředí a populace, a to pro další generace – lidí, ne zvířat. Výzkum Cynthie Mossové ho však učí pečovat i o životy sloních jednotlivců, „vnímajících tvorů s dětmi, sestrami a rodinami“. V 70. letech se této „sentimentalitě“ vysmívají i ostatní ochranáři, zatím co sami obvykle odstřelují „nadbytečné kusy“ (což se mimochodem v mnoha národních parcích děje dodnes). Dech pak vyráží srovnání Leakeyho ochranářského impéria s Krugerovým národním parkem, kde Jihoafričané předvádějí autorovi svá moderní sloní a buvolí jatka pod heslem „zvířata si na svoji ochranu musejí vydělat“. Takže, ačkoli je knížka místy nezáživná, obsahuje momenty klíčové pro pochopení různých přístupů v ochraně přírody. Před Leakeym, bez ohledu na některé z jeho nikoli nejšťastnějších kroků, smekám. A na okraj, keňský prezident Daniel arap Moi je jeden z nejsympatičtějších státníků, o kterých jsem v životě slyšela.“... celý text
— JulianaH.

Moudrost zvířat - Jak zvířata myslí a co cítí Moudrost zvířat - Jak zvířata myslí a co cítí

„Kolem teto knihy jsem par let chodil a netroufal se do ni zacist... Odradila me obalka (podobne infantilni obalka zabila i knizku Friederike Rangeove) a uvodni pochvalne "vykriky"... Ani ten nazev neni nijak lakavy - predpokladal jsem spise "esoterictejsi" text, nikoliv kvalitni odbornejsi pojednani. Moje skoda, moje chyba!! Virginia Morrelova predstavila spoustu zajimavych vyzkumu, byt ji ku skode byl preklad do cestiny prilis opozdeny (original vysel 2013). Spoustu zde uvadenych spickovych vyzkumu uz zpopularizovaly dokumentarni filmy, prakticky "totozna" je Safinova kniha "Rec zvirat" (original az v roce 2016, cesky preklad o rok pozdeji nez Morrelova, ale diky seriozni obalce jsem po ni sahl mnohem drive). Jinymi slovy - original a vlastni text knihy je moc pekny a urcite jej doporucuji k precteni. Kvuli tomu, ze uz jsem vetsinu poznatku znal odjinud (pekna nova cast byla o papusiccich! :)), mel jsem problem udrzet pozornost a vic jsem se venoval formalnim strankam prekladu - ten me misty rozptyloval. Hrubky a preklepy me rozcilovaly (nebylo jich moc, ale ani malo), nektere pasaze byly prelozeny dost volne - az tak, ze pozmenovaly vyznam originalu (original jsem mel moznost porovnavat, kdyz jsem si nebyl jist vyznamem). Abych vsak nebyl prehnane kriticky - celkove je text prelozen ctive a pomerne kvalitne - tech "uletu" neni presprilis (ale proc treba psat "otrocky" o skalnich mravencich - jmeno, ktere jim dal vyzkumnik pro absenci konsenzualniho anglickeho jmena, - a nepojmenovat je spravne cesky mravenec pobrezni?) :)“... celý text
— IHT

Moudrost zvířat - Jak zvířata myslí a co cítí Moudrost zvířat - Jak zvířata myslí a co cítí

„Musím říct, že pro mne většinou nic objevného. To, že zvířata nejsou nemyslící stroje, vím už dávno a nechápu, že se to oficiálně připouští až v poslední době. Je ale pravda, že se stále ještě setkávám s názory, že si zvířata polidšťujeme. Ale vždyť člověk je také jenom zvíře! Je jasné, že k tomu aby se u někoho rozvinula inteligence, tak k tomu musí mít podmínky. Prase zavřené celý život v chlívku, kde se sotva otočí, se asi bude projevovat jinak než to, které má nějakou svobodu. Ani "blbá" slepice není hloupá. Jediné, co jsem netušila, bylo to, že si papoušci (a možná i jiní ptáci) dávají ve své řeči jména. Ale třeba se časem zjistí, že si jména dávají i jiná kolektivní zvířata. Tam je přece důležité vědět kdo je kdo. Knihu určitě doporučuji všem, kdo nějaké zvíře vlastní nebo si ho chtějí pořídit, aby si ho víc všímali, dopřáli mu co nejlepší podmínky a byli mu dobrým parťákem. P.S.: Čím víc čtu o Darwinovi, tím je mi bližší a víc ho obdivuju.“... celý text
— eva-lupen

Moudrost zvířat - Jak zvířata myslí a co cítí Moudrost zvířat - Jak zvířata myslí a co cítí

„Povedený souhrn různých zajímavostí o jednotlivých druzích zvířat (delfíni, šimpanzi, ptáci, i mí oblíbení hafani - i když těm se mohlo věnovat víc stránek; jako třeba autorka věnovala ptákům); pokud máte dojem, že o zvířatech víte všechno, možná se mýlíte a po otevření knížky změníte názor. Některé pasáže byly poměrně zdlouhavé a možná by neuškodilo se dostat dřív k samotnému jádru věci. Ale to snad v příští podobně zaměřené knížce:)“... celý text
— hu_87

Moudrost zvířat - Jak zvířata myslí a co cítí Moudrost zvířat - Jak zvířata myslí a co cítí

„Věděli jste, že vědci poprvé připustili, že zvířata mají nějakou mysl, až v posledních letech dvacátého století? Nikdy mě nenapadlo, jak to průkopníci měli těžké, aby dokázali, že zvířata skutečně myslí i cítí. A že vůbec má smysl se tímto tématem zabývat. Obrázek na obálce je podle mě zvolený nešťastně, protože svádí k tomu, že jde jen o nějaké dokazování chytrosti psů. Psi jsou ale v knize tématem spíše okrajovým, v poslední kapitole. Stejně tak odpudivě působí úvodních x stran s pochvalnými komentáři "z vyšších míst". Typicky americké. Samotný (a dlouhý) úvod již autorka věnuje historii přiznání myšlení jiným tvorům než lidem, a to už zajímavé bylo. Stejně jako až reportážně pojaté kapitoly věnující se mravencům, rybám, ptákům, potkanům, slonům, delfínům, šimpanzům či vlkům. Zajímavé bylo snad vše, a navíc jsme měli možnost poznat spoustu nadšených vědců, kteří svým svěřencům dali srdce. Celou dobu jsem měla cukání se k nim přidat. Možná by bylo vhodnější vylepšit překlad, překladatel ponechal stopy, palce i libry, úsměvná byla i "emeraldově zelená tráva". Překlepů jen málo. Knížka mě překvapila. Myslela jsem si, že o zvířatech vím hodně, a přesto se to ukázalo jako velmi málo. Doporučuju!“... celý text
— knihyKeMne

Přejít na knížky autora