Vášeň přehled

13.03.2025

Třetí díl za mě o něco lepší než druhý. Opět spousta akčních scén, které se přelévaly jedna v druhou v rychlém sledu. Ale tentokrát mi nepřišlo, že by to bylo tak úplně vinou hlavních hrdinů, kteří se ve druhém dílu do některých situací vrhali bezhlavě jak lumíci z útesu. Tady tentokrát byli povětšinou spíše vláčeni okolnostmi a jakousi nevyhnutelností, což mi přišlo, i přes přehršel akce, mnohem přijatelnější.
Opět se četlo téměř samo. Což je dobře vzhledem k rozsahu textu. A bude hůř...

12.03.2025

(SPOILER) 70% - Po lehce rozpačitém prvním dílu a mnohem lepším dílu druhém jsem se na třetí pokračování dost těšila. Ale skončila jsem opět u těch rozpačitých pocitů. Na téměř 700 stranách se toho totiž strašně moc doslova bohapustě prožvaní mezi Grace a partou jejích přátel. Pořád tu máme zlovolného upířího krále a otce Hudsona a Jaxona Cyruse, kdy to všichni kladní hrdinové shodně vnímají tak, že je potřeba od něj očistit svět. Ale taky potřebují odmaturovat a odpromovat, což mi prostě vzhledem k těm hrozbám přišlo neuvěřitelné, ty jejich zkoušky a testíky - jako kdyby studenti Katmeru v té škole doslova jen čekali, až si pro ně Cyrus přijde.
A pak tu je největší téma knihy - trojúhelník Grace-Hudson-Jaxon (Jaxon se v minulém dílu "inteligentně" nechal připravit o jejich pouto druhů a Hudson okamžitě zaujal jeho místo). Grace se v tom děsně plácá a při stém zopakování toho, že sice teda asi miluje Hudsona, ale musí obnovit své pouto s Jaxonem, aby ho neranila, už jsem vážně měla dost.
Takže nejpřitažlivějšími okamžiky, které mě nutily číst dál, byly questy, které parta musela plnit cestou k získání mocné koruny, s níž by snad mohli Cyruse porazit. A tak nás autorka vzala do působivého sekvojového města obrů, do sídla Jagy, na dračí dvůr v epesním newyorském mrakodrapu a také do vězení pro nadpřirozené bytosti. To ale trochu zklamalo, protože bylo popisováno jako strašlivě mučivé, aby se pak zjistilo, že kdo nechce, může tam celkem v poklidu sedět, a kdo se ven dostat chce, musí projít "mučením" spočívajícím v donekonečna přehrávané smyčce jeho špatných činů - na rovinu - pokud se to neděje přímo jim, tak lidé mají celkem slušnou schopnost vytěsňovat, zlehčovat, relativizovat a především otupět tváří v tvář smrti a násilí - počítám tedy, že takové nekonečné přehrávání by bylo nakonec pro "hříšníka" mučivé především nekončící nudou z neustálého opakování téhož, než že by ho to napravilo. A sériový vrah by si to dost možná ještě užíval.
Podle závěru knihy to vypadá, že tvrdý boj teprve začal, tak jsem i přes výhrady zvědavá, co přinese další díl.