Věčný mír přehled

27.08.2020

Pokračování Haldemanovy trilogie (přestože návaznost na Věčnou válku zde není, je to spíše jistá alternativní verze - už podle názvu) je stejně dobré, jako díl první. Odlišnost tkví i ve způsobu psaní. VV byla komplet Ich forma, ve VM je to namixované s pohledem třetí osoby – což je docela zajímá záležitost. SPOILER! Přijde mi, že Haldeman stihl o kousek předběhnout určité prvky z Matrixu (doslova o pár let – způsob připojení na síť; ovládání „vojáčků“) a také, že se částečně inspiroval v Terminátorovi (samotní „vojáčci“). I když je docela zábavné, že jsem si ony stroje nebyl za celou dobu schopen adekvátně představit. Za celou knihu člověk získá představu snad jen o přibližných rozměrech a všemožné výzbroji. Pravdou je, že jen o něco méně hrubým nástinem je popsána situace celého románového světa. Což mi přijde jako škoda.
Kolem a kolem, Věčný mír je dle mého názoru víc náročný na pochopení, respektive – logika ústředního principu si u mně pravděpodobně vyžádá - výýýhledově - druhé čtení.

Je to taková vsuvka mezi knihami Věčnou válkou a Věčným mírem, o tom jak vznikl Člověk. Pro mě neskutečná nuda, strašně se to vleklo. Tento styl mi nesedl. Celé se to neslo v pacifismickém duchu aneb dostaneš konektor a budeš mírumiluvný. Do toho zapletena trocha akce, ždibíček sci-fi, promíchané trochou lásky a... no a takový nemastný neslaný konec.