Věk nerovnováhy: Klimatická změna, bezpečnost a cesty k národní resilienci přehled

11.08.2019

Asi není třeba nijak dlouze diskutovat o tom, zda existuje nebo neexistuje nějaká klimatická změna. Klima se mění, mění se globálně a mění se v různých částech světa různě intenzivně, někde méně, někde velmi výrazně. A měnilo se po celou dobu geologické historie planety Země. Již méně zřejmé je, nakolik za současný stav může vliv a činnost člověka. Na to samozřejmě tato kniha nedává, ani nemůže dát, jednoznačnou odpověď. Na čí straně vědecké komunity stojí autoři je z textu víc než zřejmé, když V. Cílek v jedné části stran pověstného konsenzu klima vědců uvádí: 98% vědců zastává jeden názor, cca 1% vědců s tímto názorem nesouhlasí, a zbytek se zatím nedokáže rozhodnout. Několik málo zmínek o minoritních teoriích toho 1% „popíračů“ lze v knize nalézt, jsou uvedeny i příslušné odkazy na tyto studie. Za tento neutrální postoj si autoři zaslouží výrazné ocenění.

Kniha nedává jednoznačnou odpověď, co si tedy jako čtenář laik odnáším? Primárně to, že klima a celý pozemský ekosystém je neobyčejně komplexní a provázaný, že existuje značné množství propletených vlivů, které teprve po mnoha letech zkoumání začínáme rozplétat, ale stále plně nechápeme, nechápeme závislosti různých systémů mezi sebou, nechápeme vazby. Text je poměrně složitý, vysvětlující, autoři popisují množství jevů, někdy dost složitých, počínaje základním skleníkovým efektem, přes hydroxylový paradox, cyklus metanu, geologické vlivy, a další.

Po přečtení knihy mám dojem, že ani klima vědci vlastně tak úplně netuší, co se vlastně děje a co se v budoucnu přesně stane. O to děsivější je představa těch neuvěřitelných miliard a biliard dolarů/euro, které chtějí, a teď si dovolím trochu pejorativní označení, alarmisté, vynaložit na záchranu a spásu klimatu. V situaci kdy nikdo vlastně neví, co je čím ovlivněno, způsobeno, a zda tyto prostředky skutečně k nápravě povedou.

Dále si odnáším neodbytný pocit, že s tou záchranou planety míříme zcela a úplně špatným směrem. Zelení aktivisté a s nimi spříznění politici chtějí zakazovat auta, danit palivo, vybíjet krávy a omezovat rození dětí v západním světe, zavádíme nesmyslná biopaliva, pěstování biosložek deformuje celé ekosystémy, OZE se staví na naprosto nesmyslných místech, vše podpořeno z dotací poškozujících do budoucna všechny, přitom nám vedle za domem umírají lesy, nebo je kácíme sami, dochází voda ve studních, města v těch největších vedrech stále sekají trávníky až ke kořenům, zničili se remízky, eroze půdy je značný problém a další. A to jsou jen témata, která vnímám jako laik a která by bylo možné řešit lokálními prostředky, rozumně nastavenou lokální politikou, chováním každého z nás. Kvituji s povděkem, že i sami autoři se k systému dotací a výmyslů ekofašistických jedinců v EU staví hodně kriticky.

Konec nářků.

Přes výše uvedené je kniha nesmírně zajímavá a podnětná. Opět mě dovedla k další a další literatuře, myšlenkách a jevům, které rád dále prozkoumám. Kromě environmentálních kapitol bych rád vyzdvihl kapitolu věnující se civilizačním cyklům od Miroslava Bárty a Jiřího Filipa, skvělé čtení o vzestupu a úpadku civilizací, s mnoha odkazy k dalšímu studiu, dávající do možné souvislosti civilizační cykly s periodickými změnami klimatu.

Oceňuji, že jako prostředek k energetické nezávislosti je uvedena jaderná energetika (autorem příspěvku je Vladimír Wágner, kdo zná, může očekávat, jako vždy, brilantní analýzu stavu).

Druhá polovina knihy je názorová, komentující současný stav světa a společnosti s důrazem na Česko. Autoři se zaměřují na odolnost společnosti vůči krizím obecně. Tuto část nemíním nijak komentovat, lze tam nelézt množství zajímavých myšlenek, se kterými lze souhlasit i nesouhlasit.

Sami autoři v úvodu knihy sdělují, že tímto počinem chtějí otevřít a rozproudit diskuzi o daných tématech, přicházejících krizích. Nikde netvrdí, že znají ten správný recept na záchranu, shrnují stav a doufají v širší zapojení veřejnosti. Tato kniha by k zapojení veřejnosti mohla sloužit, zbývá jen doufat, že si nalezne cestu k co nejširšímu okruhu čtenářů.