Věk slasti přehled
Petr Skarlant
"Milostný deník čtyřiadvacetiletého" napsaný básníkem Petrem Skarlantem je něžný osudový příběh o lásce a smrti. (A také o Praze; magický děj Skarlantovy lyrické prózy se odehrává v přesně zachycené atmosféře plováren na Vltavě, studentských hospůdek, kaváren, kolejí a podnájmů a nočního života Prahy první poloviny šedesátých let.) Palčivá autobiografická látka je vymezena třemi roky, na jejichž začátku čtyřiadvacetiletý autor poznává dva vzrušující vztahy. Lásku a kamarádství. Nešťastnou lásku k ženě, která mu dovolí, aby poznal sám sebe a uniká mu. A přátelství muže, kterého předčasná smrt změní v legendu. Ostatní milostná dobrodružství, zdánlivě úspěšná a zachycovaná s nejzazší upřímností, neznamenají nic proti nečekanému setkání s láskou. Básník milostný cit impulsívně zachycuje a rozebírá v bohatě instrumentovaném a dramatickém toku deníkových záznamů pod klenbou "pražského nebe".... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Věk slasti. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (7)
"Štěstí bez stínu melancholie se nedá vychutnávat."
"Tuším šestým smyslem, že Kláru pro sebe nikdy zcela nezískám. Nevím proč."
Vašek se zasmál: "Šestý smysl je sex."
Skarlant zmiňuje návštěvu A. Ginsberga v Praze a nazývá ho hipsterem :D V roce 1977!
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Věk slasti v seznamech
| v Přečtených | 13x |
| ve Čtenářské výzvě | 1x |
| v Doporučených | 3x |
| v Knihotéce | 16x |
| v Chystám se číst | 7x |
| v Chci si koupit | 4x |
Autorovy další knížky
| 1976 |  Vzkazy |
| 1977 |  Věk slasti |
| 1985 | Věk náruživosti |
| 2002 | Věk rozkoší těch druhých |
| 1984 | Průvodkyně cizinců |
Myslím, že tahle nenápadná knížečka by mohla být zajímavá pro kohokoliv jako svědectví své doby. Velmi působivě totiž přibližuje atmosféru Prahy šedesátých let minulého století, jak ji zažil autor a jeho přátelé (včetně Václava Hraběte, který je jednou z hlavních postav příběhu). Přibližuje ale i léta jiná, protože akrobacii racků nad Vltavou nebo pohled na rozsvícené tramvaje, to zažili všichni, kdo v Praze za posledních pár desetiletí bydleli nebo studovali – a některé naše pocity se můžou někdy až neuvěřitelně shodovat
Mně osobně je knížka milá kromě toho (a hlavně) tím, jak se Petr Skarlant uměl vyjadřovat – několika slovy zachytit kouzlo okamžiku nebo rozpoložení mysli. Například:
„... Jsme bláznivě mladí, máme všechnu svobodu, jaké už nikdy později nedosáhneme; jsme si vlastní budoucností, dospěli jsme, rozhodujeme konečně sami o sobě, pronikli jsme do věku slasti. Začíná jaro. Na stráni Seminářské zahrady se nalévají přes noc pupence, na svých špičkách se plaše zelenají, lepí...“
str. 14
Nebo:
„... Ve vlahém vzduchu je cítit přítomnost Vltavy, zavoní hlína z jarního nábřeží, kam včera napršelo. Ohlašují se vrabci, cinkne železo, čisté ranní zvuky... Jaro vrací životu napětí. Každá vteřina naléhá...“
str. 19-20